Beginning [#1; CZ HPFF]

XV.

Týden zkoušek uběhl a nastal víkend. Pro každého byl vcelku normální, mě však čekala návštěva Prasinek s Luciusem.

Naja se mi na moji žádost pokusila zjistit, jaké má plány. Problém byl v tom, že věděl, že jsme kamarádky, a proto jí nic neřekl a hlídal se, aby nic neprozradil. Pokud tedy něco plánoval, Naji to neřekl. A byla jsem si jistá, že mi nelže.

V sobotu jsem se s ní pak sešla, aby mi pomohla vybrat oblečení. Nervózně jsem stála před zrcadlem a kritizovala svůj vzhled. Pokaždé, když jsem měla někam jít, mi připadalo, že mám vlasy úplně nemožné, make up hrozný a moje oblečení vyšlé z módy.

Naja se mezitím rozvalovala v křesle a pozorovala mé počínání.

„Vypadáš dobře," řekla líně. „Říkám ti to už po páté."

Hlasitě jsem si povzdechla a sundala si riflovou bundu z ramen.

„Já nevím," hlesla jsem a setřásla neviditelné smítko ze sukně. „Připadá mi, že vypadám hrozně nudně a nezajímavě."

„Měla bych ti nějak zvýšit sebevědomí," prohlásila a vstala z křesla. Po cestě vzala bundu ze země a stoupla si za mě. „Ta sukně ti sluší, stejně jako to předchozí oblečení, které se tu válí po zemi."

Pokaždé, když jsem oblečení měnila, jsem ho poté hodila na zem. Kolem nás se tak utvořila hromádka oblečení.

„Myslíš?"

„Vím."

„Tak fajn," povzdechla jsem si a nasadila si zpět riflovou bundu. Přehodila jsem si rozpuštěné vlasy na ramena a ještě jednou se prohlédla.

„Měly bychom jít, abychom to stihly," poznamenala. Souhlasně jsem přikývla a kouzlem nechala všechno oblečení, aby se zase dopravilo do kufru, který jsem poté poslala do pokoje. Pak jsme se vydaly z Komnaty nejvyšší potřeby ke školní bráně.

-------------------

Když jsem procházela nádvořím směrem k bráně, Lucius už tam stál, ruce vražené v kapsách. Byl otočený čelem k cestě, takže jsem mu neviděla do obličeje, ale vypadalo to, že je nervózní.

Došla jsem až k němu a poklepala mu na rameno.

„Ahoj," řekla jsem. „Omlouvám se za zpoždění."

„V pořádku," usmál se od ucha k uchu. „Už jsem se ale bál, že nepřijdeš."

„To bych si nedovolila," ujistila jsem ho.

„Půjdeme?" Souhlasně jsem přikývla a vydala se s ním po boku do nedaleké vesničky.

Celou cestu jsme si povídali. Jestli jsem si myslela, že máme něco společného před týdnem, teď jsem si tím byla jistá. V klidu jsme se bavili o knihách, o druzích magie, o famfrpálu.

Byli jsme tak zabraní do rozhovoru, že jsem ani nevnímala cestu. Dorazili jsme do Prasinek dřív, než jsem čekala.

Ihned jsme zamířili do Medového ráje, kde jsme si nakoupili různé sladkosti. Lucius byl dokonce tak galantní, že mi koupil jedno z těch velkých lízátek. Rozhodla jsem si ho nechat na později, nejspíš na cestu zpět.

Ještě jsme zašli do knihkupectví a poté ke Třem košťatům. Oba dva jsme si dali máslový ležák a pokračovali v hovoru u stolu, ke kterému jsme si sedli.

Když jsem si sedala, všimla jsem si Pobertů úplně vzadu. Neušel mi ani Siriusův naštvaný pohled, kterým propaloval jak mě, tak i Luciuse. Sama jsem ho obdarovala chladným pohledem a sedla si k němu čelem, aby tak neseděl Lucius.