Beginning [#1; CZ HPFF]

XXIV.

Čas rychle utíkal, zima se přehoupla v jaro a to zase v léto. Za tu dobu se toho moc nezměnilo, ale něco přece jen. James dal na mou radu a opravdu se před Lily snažil, což přineslo změnu v podobě častějšího společného trávení času.

Nejeden student byl překvapený nad tím, že už na sebe neustále neštěkají jako malé děti, ale čas od času si i u jídla klidně povídají.

Od poloviny března jsem se  pak začala učit na zkoušky NKÚ společně s Lily. Naléhala i na holky, ale ty se nedaly, a začaly se učit až v dubnu.

A než jsme se všichni nadáli, první opravdu důležité zkoušky v našem životě byly tady. Celkově to bylo rozvrženo do dvou týdnů, jeden týden byl v duchu písemných zkoušek a ten druhý v praktických.

Písemné jsem podle pocitu zvládla dobře, snad kromě dějin. Ty mě ovšem tak netrápily, protože jsem v budoucnu neměla v plánu dál dějiny čar a kouzel studovat nebo se jim jinak věnovat.

------------------

Bylo pondělí, první den praktických zkoušek. Jako první mě čekaly lektvary, které byly dopoledne a odpoledne obrana. To nejhorší, z čeho mám strach, je hned na začátku. Alespoň to budu mít dřív za sebou.

Dveře Velké síně, vedle kterých jsme stáli, se otevřely a ven vykoukla hlava ženy, která dohlížela na zkoušky. Díky velikosti síně se tam vejdeme všichni, což bylo dobře. Někteří se tak nemuseli stresovat déle, protože by čekali na zkoušku delší čas.

Jakmile nám uvolnila cestu, vstoupila jsem dovnitř.

Vůbec jsem Velkou síň nepoznávala. Kolejní stoly zmizely a nahradily je velké čtvercové stoly, na kterých byl postavený kotlík a různé přísady do lektvarů. Ty od sebe byly dostatečně daleko, aby nikdo nemohl odkoukat to, co dělá ten druhý.

„Běžte k libovolnému stolu a vyčkejte na další příkazy!" rozkázala nám žena a za posledním studentem zavřela dveře.

Stoupla jsem si k tomu nejbližšímu a sledovala, kam se staví ostatní. Všichni z naší party, pokud jsem tak naše nestálé uskupení mohla nazvat, jsme se postavili kousek od sebe.

Prohlédla jsem si ingredience přede mnou. Kůže z hřímala, sliny tlustočerva, listy kopřivy, úhoří očka, kůra z ruje vlasaté, slzy dospělého Fénixe, Scvrklofík, pijavice, listy z Vrby mlátivé...

Přecházela mi z toho hlava kolem. Ale co jsem mohla čekat? Že mi dají přímo přísady, které budu potřebovat? To by bylo moc jednoduché.

„Máte přesně šedesát minut, abyste uvařili lektvar zvaný Hvězdicovitý travní balzám!" řekla zkoušející a otočila přesýpací hodiny na jejím stole. „Začněte!"

Hlavně klid, říkala jsem si. Mohli vybrat mnohem horší lektvar, tento přece zvládnu levou zadní.

Vytáhla jsem hůlku a rozdělala pod kotlíkem oheň. Poté jsem se natáhla pro přísady. Stonky trávy, larvy z hvězdice, kůru z ruje vlasaté a poslední slzy Fénixe.

Vzala jsem si před sebe stonky trávy a do ruky nůž. Opatrně jsem je začala krájet. Jakmile jsem to měla, vzala jsem si larvy hvězdice a rozmačkala jsem je. Společně jsem to pak vhodila do kotlíku.

Voda ihned nabrala tmavě zelenou barvu. Zamíchala jsem to třikrát po směru a pětkrát proti směru hodinových ručiček.

Teď jsem musela dvacet minut počkat.

Sedla jsem si na stoličku, která byla u stolku, a čekala.

----------

Dvacet minut uběhlo poměrně rychle. Nejspíš proto, že když chcete čas zpomalit, má nepříjemný zvyk najednou zrychlit.