Ban on love- DOKONČENO

Smůla Dane

Slyšela jsem zvonek. Rychle jsem utíkala otevřít, protože jsem věděla že tam bude Dan. Jakmile jsem otevřela, objal mě a já se usmála. Docela mi chyběl. Položil mě na zem a díval se na mě. Je o trochu větší než já takže jsem se musela postavit na špičky abych mu mohla dát pusu. „Jdem k tobě do pokoje?" Zeptal se.
„Jojo." Zašeptala jsem mu do ucha.
Když jsme přišli do pokoje, hodil (doslova) mě na postel a začal mě líbat. Jeho rty klouzaly po těch mých. Cítila jsem jeho ruku jak mi zajela pod tričko.
„Dane.. tam ne." Zašeptala jsem.
„Ale Sofie.. jednou to přijde." Zajel rukou až úplně nahoru. Jemně jsem ho odstrčila. „Řekla jsem že tam ne."
Vjel si rukou do svých tmavých vlasů a povzdychl. „No Dobře, dobře.."
Pak si lehl vedle mě a zachmuřeně se díval na strop.
„Já to ale nechápu. Vždyť už jsme spolu dva měsíce..." Řekl šeptem.
Povzdechla jsem si.
„Prostě nejsem připravená. Respektuj to."
„Panebože Sofie. Je ti patnáct! Musíš už být připravená!"
Posadila jsem se. Tohle bolelo.
„Dane.. To jsi nemyslel vážně, že ne?"
„Radši nic.."
Měla jsem slzy v očích. Zvedla jsem se.
"Kam jdeš?"
„Nevím. Cestu z našeho domu znáš že?"
Udiveně se na mě podíval. Já se divila sama sobě. Práskla jsem dveřma. Z kuchyně se na mě podívala udivená máma.
„Není v pokoji Dan?"
„Už je na odchodu."
Sebrala jsem bundu z věšáku a rychle si ji oblékla. Ze zrcadla se na mě dívaly rozrušené zelené oči. Nasadila jsem si čepici a vyšla z bytu. Seběhla jsem schody, obula svoje boty a pak.. Konečně ucítila čerstvý, štiplavý vzduch.
V kapse mi zavibroval telefon.
-kde jsi?
Dan.
-potrebuju se nadychat cerstveho vzduchu.
-boze sof. Nemyslel jsem to tak.
Jasně, že to tak myslel. Vidím to v jeho očích jak moc TO chce. Možná jsem ještě moc dítě, ale já nechci. Smůla, smůla, smůla, Dane..
„Sofie?" Začlo mi bušit srdce. Hlas, který mě vytrhl z myšlenek jsem až moc dobře znala. Když jsem se otočila probodávaly mě světle modré oči.