Ban on love- DOKONČENO

Pozn. Autorky

Takže ahoj všichni co čtete tento příběh:) (předpokládám že to jsou max. Dva lidi ale.... Nevadí:D )
Taky někdy máte takový ten pocit prázdnoty? Pocit, že jste uvězněni ve vlastním těle? Pocit, že nutně potřebujete vypadnout z jednoho velikého stereotypu, ale nevíte jak a vůbec se vám to nedaří?
Já mám poslední dobou takové období, kdy mi přijde, že já ani nejsem já.
Přijde mi že si s nikým pořádně nerozumím.
Že nemám důvod pokračovat dál.
Jediný člověk, na kterém mi záleží tak moc, že bych kvůli něj i zemřela a jediný člověk který mi dokáže pomoc a vytáhnout mě z mých hloupých, pitomých nálad tady pro mě už není.
Teda, nepochopte to tak, že by ten dotyčný umřel, to ne.
Teoreticky, umřel v mém srdci. Už ho asi nebavím.
Je můj život. Ale já pro něj nejsem asi nic.
Tak jo... Konec lítosti. Děkuju za to, že jsem to mohla tady napsat ..:)
Aspoň tohle mi pomohlo.. Že si to někdo .. Aspoň jeden člověk třeba přečte a jestli chcete můžete přidat komentář, co teď momentálně trápí vás.. Nebo nad čím přemýšlíte. Klidně si odpovězte jen ve své hlavě.. :)
No nic.. Já jdu opět zpátky do svého života, kde se potuluju tam a zpátky...
S falešnou maskou..
Doufám, že se máte( a budete mít) lépe než já..:)
Paaaaa u další části:))) :*