Ban on love- DOKONČENO

Volání do prázdnoty

Bylo to asi mé nejkrásnější probuzení v životě. Když jsem se otočila, uviděla jsem spícího Willa. Musela jsem se usmát. Ve spánku byl tak roztomilý.
Natáhla jsem ruku pro mobil. 6:00. Tak to jsem moc dlouho nespala. Ale usnout jsem už ani nechtěla. Chtěla jsem jen ležet a dívat se na něj. Na jeho sevřené rty.. Dlouhé řasy.. Vypadal ve spánku tak klidně.. Jemně jsem ho pohladila po tváři.. Pořád spal.
Rozhodla jsem se vstát a udělat něco na snídani.
Když jsem měla dosmažený už asi 3. Lívanec, uslyšela jsem vrzání schodů.
„Ty vaříš?" Zeptal se udiveně.
„Smažím."
Na tváři se mu objevil pobavený úsměv. Přišel ke mně a objal mě zezadu. Někde v hloubi srdce jsem tušila, že je to jedno z našich posledních objetí. Jedna z posledních chvílí.
„Jdu se obléct." Řekl potichu.
Já jen obrátila další lívanec a potichu si broukala nějakou písničku.

Naše pohádka už měla skončit. Oba dva jsme se pomalu chystali k odchodu. Ač jsem nechtěla, musela jsem. Mimochodem mě za týden čekaly přijímačky, na které jsem se skoro nepřipravovala.
„Sof?"
Jeho nové oslovení?
„Anoo?" Obrátila jsem se na něj s úsměvem.
„Nemáš příští týden přijímačky?"
Můj úsměv zmizel.
„Jo.." Zamručela jsem.
„Tak mě napadlo.. Nechtěla bys pomoct s nějakými přiklady?"
Malém jsem ho snědla, jak byl roztomilý. Bože, Sofie nechovej se jako malé děcko.
„Já a Matika? Ani náhodou."
Zasmál se a vypadalo to, že se mu i ulevilo.
„Jak myslíš. Chtěl jsem ti jenom pomoct."
(Pozn. Autorky:D-hezky si píšu kapitolu a v tu chvíli na sebe vyliju čaj.. V posteli..:D Achjo.. Miluju svoji šikovnost :D )
Pošlu mu vzdušný polibek a pomalu nasedám do auta. Pá pá mé království.

Cesta byla rychlá. Jako by mě chtěl bůh ještě víc potrestat.
Když jsme dojeli i na místo našeho setkání, beze slov se na mě podíval. Stiskl mi ruku a já věděla, že je tohle rozloučení. Ale v tom stisku jsem cítila i něco víc. Věděla jsem, že se semnou loučí víc než by měl.
„Polib mě.. Prosím.." Zašeptala jsem. Jako by cítil smutek v mém hlase. Jako by věděl, že mu umím číst myšlenky.
Uchopil můj obličej do dlaní a viděla jsem, jak si vychutnává každý dotek. Palcem se jemně otřel o mou tvář. Vydechla jsem.
A pak to přišlo.. Jeho krásné, jemné, sametové rty na těch mých. Chtělo se mi plakat. Bože, dej mi ho. Dej mi Willa. Prosím. Prosím.. Nic víc v životě nechci. Jen jeho..
Jeho polibek plný vášně i smutku jsem ještě pořád cítila na rtech.
„Děkuju ti, za nejkrásnější noc v mém životě." Zašeptala jsem mu do ucha.
Povzdechl si.
„Sofie.." Řekl potichu.
Utišila jsem ho dalším polibkem. Nebránil se.
On pak ale se slovy pokračoval.
„Miluju tě. Víc než sebe." Zastrčil mi vlas za ucho. Já cítila, jak se červenám.
„Vždycky tě budu milovat." Pořád ztišoval hlas.
„Pššt.. To je v pořádku.. Chápu to.." Řekla jsem s úsměvem. On mi ho ale neoplatil.
„Možná bys už měla jít.."
Čekala jsem, že to řekne.
Ještě naposled jsem ho pohladila po dlani a pak vystoupila z auta.
Světla jeho aut se mi pak ještě dlouho zabodávaly do očí.

Celý večer jsem o něm přemýšlela.. O naší společné noci.. Když jsem s ním takhle chtěla strávit celý, celičký život. Do svého dřeveného stolu jsem si prstem kreslila srdíčka.
Jako malá. A zamilovaná.

Všichni ze třídy stáli u dveří, aby se mohli vrhnout do další učebny. Já jsem nespěchala. Zrovna jsme měli mít matiku. Hodně mě zajímalo, jak se ke mně bude Will chovat. Zatímco jsem se ploužila po chodbě moji spolužáci si vesele povídali. Jak si vůbec já vystačím bez kamarádů? Jak jsem celé ty roky nemohla mít žádnou duši, které bych se svěřila?
Čekala jsem na něj. To byla má odměna.
Usmála jsem se. Tahle myšlenka se mi líbila.
Dosedla jsem na židli a nervózně bušila prupiskou do stolu. Ozvalo se zvonění. Když v tom do třídy vešel ředitel s úplně neznámým člověkem. Něco je špatně. Okamžitě jsem se na své židli narovnala. Srdce mi zběsile bušilo. Ředitel si odkašlal.
Moje ruka se roztřeseně přihlásila. Celá třída se na mě otočila.
„Pane řediteli.. Můžu se jen zeptat.. Kde je W.. Pan učitel Nebel?"
Věnoval mi jeden ze svých nacvičených úsměvu.
„Pan učitele William Nebel se rozhodl dát výpověď."

Ahojkykyyjyjyjxuu:**
Možná trochu špatně ukončená kapitola?:D :D
Omlouvám se všem, co nemají rádi otevřené konce, ale nebojte, další kapitola bude brzo..:) Tuhle kapitolu nemůžu věnovat nikomu jinému než BranwodaTrikova  ,bez které bych tohle všechno ani nepsala.. Takže děkuju zlato:* (btw taky píše knížky, tak se koukněte:) )
Tak jo, to by bylo asi všechno ..
Jo a ..
Miluju vás <3
(Tak mě prosím nezabijte za ten konec :( :( :( :D )