Ban on love- DOKONČENO

Víra v lásku

Probudila jsem se v teplé dece, se slzama v očích. Okamžitě jsem se začla třepat a plakat, i když jsem nevěděla proč.
„Ššš.. To bude dobrý..." Konejšil mě jemným hlasem. Pak jsem si vzpomněla.
„Jak... Jak jsi mě našel?" Řekla jsem mezi vzlyky.
„Když jsi mi volala.. Panebože tolik jsi mě vyděsila.. Jel jsem po cestě, kde bys mohla jít ze školy a díkybohu jsi tam byla. Až ty kretény najdu, tak je zabiju." Takhle naštvaného jsem ho nikdy neviděla.
„Wille.. Všechno mě bolí.." Znova jsem se rozplakala jako malé dítě. Připadala jsem si hrozně..
Přitáhl si mě k sobě. Svou hlavu jsem měla na jeho hrudi. Jemně mě políbil do vlasů.
„Sofie.. Bude se to muset říct policii.. Tohle už není žádná sranda. A měla bys zavolat matce."
Nevnímala jsem jeho slova. Chytla jsem ho za tričko a ještě víc se k němu přitiskla. Jeho vůně mě slabě uklidňovala.
„Kde to vlastně jsme?" Zašeptala jsem, když jsem si uvědomila, že to tady vůbec neznám.
„Jsme v chatě, kousíček od města. Jezdíme tady na dovolené. Nikam jinam jsem tě odvézt nemohl.."
„Můžu se osprchovat?" Přikývla.
„Koupelna je tam. Chceš tam donést?"
Teď jsem přikývla já. Zvedl mě i s dekou.
Postavil mě před dveře koupelny a pak se mé nohy po dlouhé době dotkly země. Zatřásla jsem se bolestí. Will se na me strarostlivě díval.
„Já je zabiju. Přísahám. Jak tohle může někdo udělat..." Říkal si spíš jen tak pro sebe.
„Chceš pomoct?" Zeptal se roztřeseně. Přikývla jsem.
Opatrně chytl lem mé mikiny a začal ji ze mě sundávat.
Tak moc to bolelo. Když už byla konečně pryč, sykla jsem bolestí. Už jen triko a kalhoty.
„Už jenom tričko.. To ostatní zvládnu.."
Zašeptala jsem.
Od místa, kde se jeho prsty dotkly mé kůže, mi do celého těla začlo proudit to příjemné brnění.. Pak mi začal opatrně triko sundávat. Stála jsem před ním jen v podprsence. Jeho pohled klouzal z jednoho místa na druhé. Pak se ale otočil a šel do kuchyně.
„Udělám mezitím čaj." Řekl a odkašlal si.
Ušklíbla jsem se. Slušňák.

V koupelně mě moje jakž takž dobrá nálada okamžitě přešla, jenom co jsem se podívala do zrcadla. Zalapala jsem po dechu.
Co to semnou udělali?
Měla jsem monokl pod okem.. Škrábanec u nosu.. Moje ruce, břicho i nohy byly celé rudé.. Sedla jsem si na okraj vany a začla brečet.. Byla jsem odporná, odporná, odporná..

Ledová voda mě šimrala po celém těle.. Konečně jsem mohla zase v pohodě dýchat. Snažila jsem ze sebe spláchnout i vzpomínky na to, co se stalo. Ale to nešlo.

Ručník jsem měla omotaný kolem těla a už jsem byla připravená vyjít ze dveří, když se mi ruka zasekla na klice. Nechtěla jsem, ať mě Will vidí takovou. Zničenou. Zmlácenou..
Nakonec jsem ty dveře stejně otevřela.

Má bosá noha se dotkla ledové, dřevěné podlahy. Will vzhlédl. Postavil se.
„Bože.." Zamumlal nad pohledem na mé nejspíš odpuzující tělo.
Už jsem to nevydržela. Upustila jsem ručník a slzy mi začaly stékat po obličeji. Zakryla jsem si dlaněmi obličej.
Což bylo ironické. Stála jsem před ním nahá, ale styděla se za své slzy.
Vzduch chladil mé tělo.
Will předemnou stál a kousal se do rtu.
„No tak už něco udělej!" Zakřičela jsem na něj ze samého zoufalství.
Chtěla jsem ať mi něco řekne. Nebo ať mě hodí do auta a třeba někde vyhodí. Ať mě třeba pošle ven do děště, hlavně ať se pohne.

(doporučuji pustit:) )

Přešel ke mně a odkryl mi obličej.
Chytl mě za ruku a šel semnou ke gauči. Beze slova si sednul a já se k němu přitulila.
„Miluji tě.." Zašeptala jsem.
Cítila jsem, jak se nadechl.
„Řekni, že mě taky miluješ.. Vím to Wille.." Podívala jsem se na něj, jak zareaguje. Pořád nic neříkal.
„Poznám to. V tvém chování.. V tvých pohledech.. Vidím to.." Pokračovala jsem.
Začal mi jemně kreslit obrazce na mou holou kůži..
Bylo to příjemné.
Pak mi utřel slzy.
„Miluji tě.." Vyšlo z jeho úst jako kouzelné slůvko.
V tu chvíli, se ve mně probudila i ta poslední část, která dosud ještě nežila. Už jsem byla úplná. Celá. Byla jsem jeho.
„Wille.." Vyklouzlo mi z úst.. Bylo to skoro jako vzdych.
„Sofie.. Já tě nemůžu milovat. Nemůžu tě teď držet NAHOU v náručí.." Řekl skoro až zoufale.
Zvedla jsem se a naklonila se k němu.
„Polib mě.. Polib mě už prosím.." Zaškemrala jsem.
Zavrtěl hlavou.
„Ne. Nemůže to zajít ještě dál." Byla jsem naštvaná.
„A obleč se prosím."
„Copak jsem opravdu tak strašná?" Zeptala jsem se tiše.
„Jsi nádherná i s modřinami na těle.. Jenže o to právě jde. Ještě chvíli a stane se něco,  co by se rozhodně stát nemělo." Sklouzl pohledem k mému tělu a v tu chvíli roztomile zčervenal. Zakryl si obličej.
„Sofie.. Prosím.. Obleč se... Zákony jsou zákony."
Uraženě jsem se zvedla a pomalým krokem šla ke koupelně.
V tu chvíli vstal i on a chytl mě za ruku. V jediné chvíli si mě otočil k sobě.
„Seru na zákony." Tiše zamumlal..
V tu chvíli přitiskl své rty na ty mé.
Vzdychla jsem. Bylo to ještě lepší než představy. Jeho jemné, sametové rty se pohybovaly na těch mých. Mé ruce ho objaly kolem krku, aby jsme k sobě byli ještě blíž. Cítila jsem jeho horký dech. Vtiskával mi jeden zakázaný polibek za druhým.
„Wille.." Zašeptala jsem...
V tu chvíli přestal.
„Chceš abych toho nechal?" Zeptal se s nejistotou v očích. Zasmála jsem se a místo odpovědi se přisála na jeho rty. Začal mě vášnivě líbat a já si užívala každý jeho dotyk.
A tak jsme tam stáli.. V temné místnosti..
Muž a žena. Učitel a žákyně. Láska, která neměla nikdy existovat.
A přece jsme tyhle debilní zákazy překročili.