Ban on love- DOKONČENO

Hříchy

(Doporučuji si k tomu pustit FADED od Alana Walkera :D )
Celý týden jsem si v hlavě opakovala všechno pořád dokola.. To, jak jsme se málem políbili.. To, jak držel mou ruku v té své..
Jenže pak jsem si taky vzpomněla na jeho ženu.. Na jeho dítě..
Miluje mě? Chci aby mě miloval?
Jasně že chci.
Ale co jeho dítě?
Will mě miluje. Jsem si tím na 99%jistá.
Vidím, to v jeho očích.. Slyším v jeho hlase.. Cítím to v jeho dotycích.. Přijde mi to naprosto absurdní. Vždyť je to můj učitel.

Byla Matika. Od teď můj nejoblíbenější předmět. Jenže od toho dne, kdy jsme k sobě byli až moc blízko se ke mně Will choval zvláštně.
„Takže děcka chci vidět vaše domácí úkoly!"
Doprdele. Na to jsem úplně zapomněla.
Zvedla jsem ruku.
Pozvedl jedno obočí.
„Sofie? Ano?" Achbože.. Slyšet mé jméno v jeho ústech je něco co mě nikdy nepřestane bavit.
„Pane učiteli.. Omlouvám se, ale ten úkol jsem zapomněla doma.."
Zakroutil hlavou..
„Takže Porterová za 5..."
Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou.. Za úkoly 5 nedává. Tiše jsem si sedla na místo..

Bylo ticho. Všichni pracovali na samostatné práci, ale můj pohled zase zabloudil k němu. Čekala jsem, že vzhlédne, ale nic.. Měla jsem chuť, po něm něco hodit.

Hodina skončila a já věděla, že po každém konci Will chodí do svého kabinetu. Potřebovala jsem s ním mluvit a tohle byla skvělá příležitost.  On ještě nevstal od učitelského stolu, urovnával si papíry, tak jsem rychle vyběhla ze třídy.
Jeho kabinet byl v horním patře.. Vyběhla jsem schody a schovala se za stěnu. Slyšela jsem jeho kroky jak přichází ke kabinetu. Vytáhl klíče a odemkl si dveře. Vešel do místnosti ale dveře nechal otevřené s klíčema v zámku. Rychle jsem vytáhla klíče, vešla za ním do kabinetu a zamkla za sebou.
On nadskočil leknutím.
„Sofie? Co tady proboha děláš?" Řekl víc než jen šokovaným hlasem.
„Chci si promluvit."
„Víš co by se stalo kdyby nás tady takhle někdo našel?"
„Ale nikdo nás tady nenajde."
„Odemkni ty dveře a pusť mě ven." Řekl přísným tónem. Když jsem pořád mlčela, natáhl ruku jako by čekal, že mu ty klíče dám. Haha to určitě. Věděla jsem, že se chovám jak rozežrané děcko a že bych mohla mít velké problémy, ale .... Stejně jsem to musela udělat.
„Proč jsi na mě byl v hodině tak hnusný?"
Podíval se jinam.
„Zapomněla jsi úkol. To je snad normální ne?"
„Nikomu za to 5 nedáváš... Ale nejde mi o tu známku. Udělala jsem ti něco?"
Těkal pohledem sem a tam.
„Víš... Možná už to všechno zašlo moc daleko.. To doučování.. To že jsi byla u mě doma.."
Cože? Cože?!
„Je ti patnáct.. Jsi ve zranitelném věku.. Nerad bych, aby sis o našem vztahu myslela něco víc, než jak to je..."
Vypadal hodně nervózně.
Přistoupila jsem k němu blíž. Ucouvl.
„Já ale vím že to tak není Wille.. Přiznej si to.. Domů si mě pozval ty.. A za ruku jsi mě taky chytl ty... Nebyla jsem to jen já.." Šeptala jsem..
Šla jsem pořád blíž a blíž, až byl on namáčknutý na stůl a já byla už skoro těsně u něj. Opřel se o stůl aby nespadl.
„Ale já mám ženu.. A syna.." Říkal si už tak spíš pro sebe.
Byla jsem už úplně u něj.. Cítila jsem jeho dech, svůj dech.. Jeho bušící srdce.. Moje bušící srdce.
Dívala jsem se mu už úplně do očí.. Byli jsme blízko témeř na dotyk rtů. Chyběl už jen kousíček..
Zavřel oči, jako by čekal, že ho políbím. Jako by to i chtěl.. Já jsem to ale neudělala. Lehce jsem se svými rty dotkla jeho tváře a jela s nimi až k jeho uchu.
„Miluju tě." Zašeptala jsem, dotýkající se jeho kůže. Zachvěl se a otevřel oči. Viděla jsem v nich beznaděj. Ale taky očekávání. Očekávání, že už konečně něco udělám.
„Řekni něco.." Zašeptala jsem znovu, tentokrát ale už ne u jeho ucha.
„Tak moc bych tě chtěl políbit, ale nejde to.. Já nemůžu.."
To mi stačilo. Jedna tahle věta změnila celý můj život.
„Já počkám.."
Řekla jsem a otočila se. Klíče okamžitě padly do zámku a udělaly svou práci. Bez ohlédnutí jsem odešla. Ale přísahala bych, že tam ještě dlouho stál opřený o stůl a díval se zamnou.

Co jsem řekla to taky dodržím. Počkám, až mě bude chtít políbit i on. Ale vzhledem k tomu co mi dneska řekl a jak se na mě díval, věřím že nebudu čekat dlouho.