Přátelství na zkoušku

První úspěch

VE SNU....

....."Tati! Tati! Nedělej to!".....Zoufale svého otce prosím.
OTEC:
"Synu, mám tě rád, ale....

BRAD:
"Tak to prosím nedělej!" (brečím).....

OTEC:
"Já už nemůžu, nemůžu takhle dál.....nebaví mě to!".....

BRAD:
"Tati!!"................

Rychle jsem sebou škubl a celý spocený jsem si sedl si.
Už zase to začíná, zase mám ten zlý sen!

BRAD:
"Sakra!!" A praštil jsem rukou do stolku vedle postele. Saša rychle uskočil...
"Promiň Sašo." Saša přišel k němu a sednul si k jeho nohám. Rukama jsem ho chytnul za srst a uklidňoval se.
"Dyť už je to půl roku, co se to stalo, pořád jsem se s tím nesmíříl." Saša se na mě podíval a zakňučel, pohladil jsem ho.
"Už je to dobrý, jsem vzhůru." a usmál jsem se na něho.
"Teď si zalezu do sprchy a pak půjdeme ven, souhlasíš?"
Saša štěknul na souhlas.

Po 20 minutách..

Telefon zvoní.....

BRAD:
"Ano prosím?"

KLÁRA:
"Dobrej, víte o tom, že dnes máte být na cvičáku...."

BRAD:
(Šok) "Co prosím? Co je dnes?!" a rychle jsem chtěl sápnout po diáři, ale nebyl nikde....

KLÁRA:
"Úterý."

BRAD:
"Dobře, hned tam budu!" Rychle jsem vypnul mobil, hodil ho na stolek a šel se rychle obléct.
Zase jsem zaspal, si pořídím ty největší hodiny na světě.

Za půl hodiny v kanclu....

Otevřel jsem dveře do kanclu a zakopnul.

BRAD:
"Sakra práce!"
Proč já jsem takové nemehlo?

KLÁRA:
Potichu jsem se zasmála. Asi neví že tu jsem.

BRAD:
Zvednu se a.....
"Jé ahoj, co tu děláš....? Na pohovce?" a sedám si do křesla.

KLÁRA:
"No čekám tu na tebe, abys nám dal program na dnešek."
Ne chci aby ses na mě vrhnul na pohovku víš? Co tu asi po tobě budu chtít?

BRAD:
"Dobře, někde bych to měl mít." Otvírám jeden šuplík, prohrabávám v listech na stole....
"Už to mám." A podal jsem ji to.
"Prosím."

KLÁRA:
Se rychle zvedám.
"Díky."
A odešla jsem. Co se to se mnou děje, zním úchylně. A zasmála jsem se.

BRAD:
"Ježíši, připadám si jak sjetej parním válcem...." Spadli mi papíry na zem, sehnu se a sbírám je....

Ťuk, ťuk.....

TRISTAN:
"Čau kámo!..podívej jak..."

Praštil jsem se o stůl...

BRAD:
"Krucipísek!!.....kdo zas otravuje!" podíval jsem."
(Zděšeně vykulil oči) "JEŽÍŠI!!!" A schoval jsem se rychle pod stůl.

TRISTAN:
"Co je?....tobě se to nelíbí? A sáhnul si na svůj nový účes a podíval se do zrcadla.

BRAD:
"Ne že nelíbí, pouze jsem se tě vylekal....a vylezl zpoza stolu.
"Co tu děláš takhle vyparáděný?"

TRISTAN:
"Mám rande.....s jednou holkou tady." a zatvářil se tajemně.

BRAD:
Brada mi spadla až na zem...
"Tý jo, tak rychle jsem to nestihl ani já." a zasmál jsem se.
"Kdo to je?" zeptal jsem se zvědavě.

TRISTAN:
(Potichu) "Pája."

BRAD:
"Cože? Kája? Já jsem nevěděl že jsi na kluky. A zasmál jsem se.....
"Počkej!!....COŽE!!!!!....Ta Pája......?" a otočil jsem a podíval....
"Ona?"

TRISTAN:
"No ano, víš mám ji rád, už jsme se potkali dříve, byla ve městě a zaujala mě, tak jsme si povídali a já se do ní na první pohled zamiloval, že to nikomu neřekneš?" a dělá na mě psí oči.

BRAD:
"Běž si kam chceš, samozřejmě budu držet pusu."

TRISTAN:
"Díky."

Vypadal jak malé šťastné dítě, musel jsem se tomu zasmát.

VENKU:

TRISTAN:
"Už to ví, myslel jsem, že mě zabije za to, že jsem si našel holku zrovna na jeho dočasném pracovišti." a oddechl jsem si.

PÁJA:
"Jestli chceš, ještě dneska se můžeme rozejít." a zasmála jsem se.

TRISTAN:
"Ne to mi nedělej." a podíval jsem se vážně.

PÁJA:
"Ty jsi fakt pako" a žďuchla jsem ho do hrudníku a pak obejmula.

TRISTAN:
"Čumáčku, nech si to na později, nebo mě tady zaživa všichni upálí." a zasmál jsem se.

PÁJA:
"No dobře, tak ano, a mimochodem, sežral ti to rande nebo ne? Jestli ne klidně si to můžeme zopakovat."

TRISTAN:
"Jo sežral mi to celé, ještě mu musíme říct, že taky nechodíme týden, ale 4 měsíce."

PÁJA:
"Tak jo, tak tedy až u tebe? Musím ještě s Dynamem cvičit." a podívala jsem se na něho. Dynamo na nás štěknul a zavrtěl ocasem, byl už netrpělivý.

TRISTAN:
"Dobře, tak v 7 večer ok?" a dal jsem ji velkou pusu a odešel.

PÁJA:
"Tak pojď Dynamo, páníček už nám odešel, dáme si ještě pár cviků, než půjdeme domů." a potáhla jsem vodítkem. Dynamo stejně šlape jako hodinky.

Zatímco na place...

KLÁRA:
"Jo! Jo! Už to mám, konečně už na to přišla sama, hodná holka, Alex!" a pochválila jsem ji jak to jen šlo.
"První úspěch za mnou." A pohladila jsem se sama sebe a samozřejmě i Alex.
Půjdu se podívat po tom "blbečkovi" Bradovi." Zasmála jsem se tomu.

Ťuk, ťuk.........a nic.....
(Klára to neslyšela...Brad řekl dost potichu "moment," byl zaneprázdněný.)

Otevřu dveře a......

BRAD:
"Auuuu!!! Moje hlava!!!! Sakra..!

KLÁRA:
"Ježíši, sorry!!! To jsem fakt nechtěla..." omlouvala jsem se.
"Proč vždycky ublížím jenom tobě, sakryš!"

BRAD:
"To nic, já jsem si už zvykl." a sáhl jsem si na místo boule.

KLÁRA:
"Já se omlouvám, tohle nebylo v úmyslu, neslyšela jsem tě, jsem si myslela, že tu nikdo není, tak jsem tu vlezla." a sedla jsem si na pohovku vedle něho a dívám se na jeho hlavu.
Blechy určitě nemá a potichu jsem se zasmála.

BRAD:
"Čemu se směješ? A zasmál se taky.

KLÁRA:
"Ale nic....." RADŠI nic!! A zase jsem se zasmála.
"Fakt to nebolí?" dívám se na něho...

BRAD:
"Ne, už to neřeš, sanitka mě ještě neodvezla." a dívám se na ní....

Chvilka napětí, vypadá to, že si dají pusu.....ale.....

Ťuk, ťuk!!!......a dveře vyletí...!

SIMONA:
"Pane Simpsone??...potřebujeme něco........

KLÁRA:
"Rychle jsem vstala a udělala krok od něho a zčervenala jsem.

BRAD:
"Ano?" podíval jsem se naoko ke Kláře a zasmál jsem se potichu.

SIMONA:
(Protáhle mluví) "No, myslím, že bysme už měli pro dnešek skončit, nemyslíte?! Co si o tom myslíte?"

BRAD:
"Jestli chcete, můžete skončit." a podíval se na hodinky....
"5:36...ano, dneska už máte konec, dobře?"

SIMONA:
(Zase protáhle mluví) "No dobře, jak myslíte." a zaklapla dveře za sebou....spíš třískla.

KLÁRA:
"No nic, tak já už asi taky půjdu." a jdu ke dveřím.

BRAD:
"Počkej!" Zvedl se, došel k ní, chytl ji za ruku opřel o dveře a políbil ji.