Přátelství na zkoušku

Zamilovaná

Ve škole už nemůžu vůbec vnímat.....nejde to, pořád musím myslet na Bradyho. Jsem vůbec zamilovaná? Je on vůbec do mě zamilovaný? Jinak by mě asi nepolíbil ne? Ta Simona zněla trochu žárlivě. Mám toho plnou hlavu a říct to matce, tak si můžu chystat pěkný hrob.

PÁJA:
(Sedí vedle ní jako spolusedící)
Žďuchla jsem do ní...
"Hej! Slyšíš?"

KLÁRA:
"Co? co?....." a podívala jsem se na ní.
"Co je? Stalo se něco?"

PÁJA:
"Spíš, co se stalo tobě." a zasmála jsem se.
"Děje se něco?"

KLÁRA:
"Ále, nic podstatného." a dělám, že jsem v pohodě.

PÁJA:
"Já ti to stejně nevěřím." a prohlížela jsem si ji přiměřeně.

KLÁRA:
"Možná ti to řeknu jindy......."

PÁJA:
"Takže se něco stalo jo?"

KLÁRA:
"Jo něco málo jo. Ten co sedí vepředu, Marek.....furt se na mě kouká.....on už je jak úchyl...

PÁJA:
"Si ho nevšímej." a zasmála jsem se tomu.

Zazvonilo na konec hodiny....

PÁJA:
"Tak na cvičáku?"

KLÁRA:
"Ano na cvičáku."
A rozešli jsme se.

14:58 Na cvičáku...

BRAD:
"Doufám, že bude v pohodě." vstal jsem ze židle a chodil tam a zpátky.

Ťuk, ťuk....

BRAD:
"Ano? "

SIMONA:
(Protáhle mluví) "No, potřebovala bych ten program....."

BRAD:
"JEŽÍŠI...."WTF? To jako vážně? Měla na sobě snad tu nejuplejší věc a bylo jí hodně vidět dovnitř. Radši jsem se koukal do papíru, které jsem měl před sebou.
"No co potřebujete?...jo! Program! Sedl jsem si do židle, hlavu měl stále v papírech a podal jsem ji program....

SIMONA:
"No tak díky.... Sehla se přes stůl a vzala si "něžně" program.

BRAD:
JEŽÍŠI!!!!! Ona už fakt není normální, já z ní dostanu infarkt.
"Jste normální?"
No jasně není normální.

SIMONA:
"Já normální jsem." a začala si hrát s jeho kravatou....a...

BRAD:
Zatáhnul jsem si kravatu zpátky.
"A ven! Tohle už je moc!" Bože to je kráva.

SIMONA:
"Blbá nálada snad někdy jindy."
A odešla.

BRAD:
"Žádné jindy nebude, prostě nikdy a konec!"
No ty brďo, mě snad brzo odvezou! Šel jsem radši něco psát, tohle budu mít v paměti ještě sakra dlouho.

VENKU...

TRISTAN:
"To mě podrž!!"

PÁJA:
"Co se děje?" a otočila jsem se.
"Panebože! Co si to dala na sebe za hadry!?"
Nastal konec světa, Simona vypadala jako namalována štětka do záchodu.
"Ani chodit neumí!" a pořádně jsem se zasmála.

TRISTAN:
"To bych zvládl i já lépe" a zasmál se taky. Brady se koukal z okna a mával na mě, že mám přijít.
"Momentík, zajdu za Bradym." Dal jsem ji pusu a klusem jsem se vydal do kanclu.
"Co potřebuješ? Viděl si ji? A šel si sednout.

BRAD:
"Jo viděl, šílený, teď jsem ji měl tady v kanclu." a zakvílel jsem.
"Mě brzy odvezou."

TRISTAN:
(Vážně!) "Chceš ochranku?" zeptal jsem, až moc vážně.