Přátelství na zkoušku

Narozeninové ráno

Věděla jsem, že se dnes stane něco zvláštního, hned jak jsem ráno otevřela oči. Za oknem štěbetali ptáci jako o závod a skrz rolety se prodirály první sluneční paprsky a malovaly zaprášené vzory na můj koberec. Nechtělo se mi ještě vstávat, a tak jsem chvíli nechala myšlenky jen tak volně kroužit kolem toho podivného vnuknutí, které mě vzbudilo.
Pak se ozvalo zaškrábání na dveře a donutilo mě přece jenom vylézt z postele. Stiskla jsem kliku a musela jsem se proti své vůli smát. Do místnosti vpochodovala fenka Sheltie a uvelebila se na posteli kde před chvilkou jsem ležela já. Její srst, hnědobílou, nebylo pod vrstvou všelijakých mašlí skoro vidět.

KLÁRA:
No neříkej Endy, že s tebe udělali narozeninovou velvyslankyní?
Přetáhla jsem ji jednu z mašliček přes hlavu a hned vzápětí na ní přistála hnědá tlapka.

Endy jako správná dáma vstala protáhla se, skočila na postel a olízala mi celý obličej. Zvedla jsem spokojenou Endy do náruče a vykoukla jsem ze dveří.

Že by tam čekalo ještě nějaké překvapení? Ne. Zato ta vůně, co se linula z kuchyně, byla naprosto nezaměnitelná, hmm.

"Narozeninový dort," zašeptala jsem do nastražených psích uších a už jsem vyběhla na chodbu.
Kdyz jsem vklouzla do kuchyně, maminka právě prostírala stůl v zimní zahradě. Rozpřáhla náruč a přitáhla mě k sobě, vlasy ji ještě voněly po sladkém těstě. Vlepila mi pusu.

MATKA:
"Holčičko moje,"zašeptala mi do vlasů, " všechno nejlepší k narozeninám "!

KLÁRA:
"Děkuji! "
Určitě jsem se rozzářila stejně jako to ranní slunce. Uprostřed stolu stál nádherně vypadající třešňový dort, na mém talíři leželo krásné přáníčko a vedle něj dva balíčky.

MATKA:
"Tak si sedni, táta tu bude každou chvíli, jenom musel něco rychle vyřídit u souseda."

KLÁRA:
"Můžu nakrojit ten dort?"

MATKA:
"Ale samozřejmě - vždyť je pro tebe! "

Maminka se usmála a já v tuto chvíli zatoužila, aby se zastavil čas nebo aby se mi nějak povedlo zůstat v časové smyčce. Člověk by měl mít narozeniny každý den, pomyslela jsem si blaženě.
Maminka mi nalila čerstvé kakao a přinesla na stůl kávu pro sebe a pro taťku. Dort voněl tak lákavě, až jsem si musela položit ruku na žaludek, jak mi v něm začalo kručet. Pokradmu jsem pokukovala po dárcích. Ty balíčky byly docela malé. Vlastně to vůbec nevypadalo, že by v nich mohly být věci, které jsem si přála: nová vesta a sadu na agility, protože to co jsem měla venku jen dřívek a barel mi moc nepomáhalo aby Endy mohla být ještě lepší. Rozletěly se dveře a do kuchyně vrazil táta. Přinesl s sebou závan časně letního vzduchu a nechal dveře otevřené, aby Sheltie Endy mohla ven. O víkendech, když na sobě neměl ten svůj kancelářský oblek, jako by se vždycky dočista změnil - úplně omládl a byl mnohem veselejší.

OTEC:
"Nazdar oslavenče, " zvolal a i on mě sevřel do náruče.
"Snad jste na mě nečekaly? "

KLÁRA:
"no jasně " Vyhrkla jsem rychle. Přitom už jsem se nemohla dočkat, až se konečně usadí ke stolu naproti mně. Vyměnil si ještě s maminkou významný pohled, jako kdyby přede mnou měli nějaké tajemství - jenže než jsem se mohla zeptat, o co jde, nandala mi maminka na talíř kopec šlehačky a povzbudivě na mě kývla.

KLÁRA:
"Hmm," zamumlala jsem mezi dvěma sousty třešňového dortu.
"Můžu si už rozbalit dárky? "

MATKA:
"Jen do toho," řekla. Odsunula se kousek od stolu a zatvářila se legračně, jako kdyby čekala, že z toho malého balíčku vyskočí něco živého. Opatrně jsem rozvázala mašli.