Přátelství na zkoušku

4 dny u rodičů (Speciální díl) (2 díl)

TRISTAN:
"Zabijte někdo ten budík!" vyhrožoval jsem ze spánku.

PÁJA:
"Už to bude." přelezla jsem přes jeho záda a klapla na budík.
"Tak...spokojený?" zasmála jsem se.

TRISTAN:
"Ano," přitulil jsem se k Páje.
Nakonec jsme zase usli.

MATKA:
"Haló? Pájo? Jste už vzhůru?" volala jsem na ně přes dveře.

TRISTAN:
Otevřel jsem dveře.
"Ano, copak potřebujete? Pája ještě spí." Zívl jsem.

MATKA:
(Potichu)"Dole, před vchodem stojí nějaký kluk, prý vás zná." podívala jsem se na něho tázavě.

TRISTAN:
"Ale, on nás našel?" divil jsem se.
"No, můžete si jít lehnout, já se půjdu na něho podívat, zřejmě asi vím o koho se jedná." promnul jsem si vlasy.
Došel jsem pomalu dolů po schodech, otevřel vchodové dveře.
"Co chceš? Neříkali jsme si, že už se neukážeš? Že půjdeš domů a vyřídíš si to?" zeptal jsem se ho.

NATH:
"Sorry, ale já už to tam nemůžu vydržet, rodiče na mě tlačí." řekl jsem mu smutně a ukázal mu ruce.

TRISTAN:
"Ježíši, co to máš za rodiče, pojď dál ošetřím ti to." řekl jsem mu s klidem.
Prošli jsme kolem chodby do koupelny.
"Sedni si tady." nabídnul jsem mu místo na židli. Sednul jsem si na vanu a vytáhnul zpoza umyvadla ze skříňky lékárničku.
"Ty furt zlobíš nebo co?"........... Dívám se na něho.....asi neodpoví.....chápu.....možná taky nebyl nejlepší nápad posílat ho zpátky k rodičům. Namazal jsem mu ruce.
"Sundej si to tričko." poslechl mě.
"Tak jo, řekni mi, bolí tě to? Vypadá to na starší rány."

NATH:
"Ne..."

TRISTAN:
"Dobře." Namazal jsem mu i ty rány na hrudníku.
"Teď budeš tady a ani se nehneš, dobře?" kývnul.
"Ok, hned jsem zpátky." zvednul jsem se a zmizel nahoru. Potichu jsem vlezl do pokoje od Pájy.

PÁJA:
"Co děláš?" zeptala jsem se ho ze spánku.

TRISTAN:
"Ale nic, spi dál...." zůstal jsem stát na místě a čekal na její reakci.

PÁJA:
"Dobře."

Rychle jsem zdrhnul za dveře, do koupelny.

TRISTAN:
"Tak tady tabletka, na vem si jeden." dal jsem mu do ruky Paralen.
"To ti pomůže, zřejmě ti není dobře co?" podíval jsem se na něho.

NATH:
"Nevím....asi ne...."

TRISTAN:
"Dobře, teď si půjdeš odpočinout, je teprve 6 hodin ráno."
Šli jsme nahoru, byla tam ještě jedna volná místnost.
"Teď tady budeš spát a já se pak přijdu na tebe podívat ano?" kývnul.
"Uf." Půjdu si zaběhat, nechal jsem vzkaz na ledničce.

NATH:
Seděl jsem na kuchyňské lince, čekal jsem až se vzbudí Pája.....někdo otevřel dveře, rychle jsem seskočil z kuchyňské linky a opřel se o ní. Dělal jsem, že jsem nic nedělal.

TRISTAN:
"Co? Ty už jsi vzhůru? To ti stačila hodina spaní?" podíval jsem se na hodinky.

NATH:
"Ano." v ten moment mi uklouzla noha.
"Ups." Rychle jsem se postavil.

TRISTAN:
"Ježíši, co zas děláš, dobrý?!" podíval jsem se na něho vážně.

NATH:
"Ne já neupadl. Podlaha potřebovala jen obejmout."

TRISTAN:
"Ježíš, další pako v domě." protočil jsem oči.
"Radši dělej tak, abys neměl malér." pohrozil jsem mu.

NATH:
"Já? Kdepak, já a maléry? S tímhle jsem se ještě nepotkal."