Přátelství na zkoušku

Nečekané překvapení

Ráno 5:23

Zapla jsem si notebook, abych si ověřila jeho identitu, nechtělo se mi věřit, že to byl on.
Zadala jsem jeho jméno do vyhledávače...a že vůbec nikdo nic nevěděl, že přijede... no nedává to vůbec žádný smysl...

KLÁRA:
"Tak, už jsem ho našla a jak se zdá, tak je to on, to znamená že na našem pozemku "chrápe" zpěvák," no nezaujal mě moc svým životopisem, a zasmála jsem se.
Až teď jsem si uvědomila, že nepřijel jako zpěvák, jelikož tu nemá svoji skupinu, ale jako náš trenér, jak dlouho?? Mirek říkal něco okolo 4 týdnů.
Dneska si ho nebudu všímat a doufám, že on mě taky ne.
Nemám zapotřebí zajímat se o nějakého blbečka. Stejně je tu jenom měsíc a pak vypadne.
S touhle myšlenkou jsem vypla notebook, koukla jsem se ven z okna a šla si zpátky lehnout mám ještě 1 hodinu čas, než mě matka vzbudí.

PO HODINĚ...

MATKA:
"Klárko, vstávej, nezapomeň zajít s Alex pak ven a taky uklidit si pokoj."

KLÁRA:
"Ano mami," a rozespale jsem vstala z postele.
Matka za sebou zabouchla dveře a odešla do práce.
Lehla jsem si zpátky do postele.

20 minut...

Dobře, teď už musím vstát, vstala jsem a hned si uklidila pokoj.
Nemusím se o to starat pak, oblékla jsem se a běžela za Alex.

NA CVIČÁKU V KANCLU...

Saša sedí u okna a kouká ven...
Čeká až se páníček vzbudí. Vrtí ocasem, protože vidí jak přicházejí děcka.

Je 8:56 a já pořád spím, žádný budík, žádné drnčení telefonu...

Ťuk, Ťuk...

Znovu jsem se probudil...

BRAD:
"Ano?".....

Dveře se otevřely..

KLÁRA:
"Pane...ehm, vy ještě nejste připravený?"....

BRAD:
"Co prosím?" a podíval jsem se ke dveřím....
"Ježíši, to jsi ty!".....a spadl jsem z pohovky,....rychle jsem vstal, popadl za kalhoty a oblíkl si tričko....
"Uf..., to byl rekord."

KLÁRA:
On si snad dělá srandu? Potichu jsem se zasmála.
"No vidím, že se máte...teda... máš k světu"...

BRAD:
"No, ehm, víš, to se mi nestává často." Proč ji ty blbečku lžeš? Řekni ji jak často zaspávaš.....
"No, co máte dneska v plánu dělat?"....

KLÁRA:
"No, program byst..tedy, bys měl mít ty ne?"

BRAD:
"No, vlastně ano" a začal jsem hrabat v papírech...
"Ale program ještě nemám napsaný," přiznal jsem se.
"Co teď vlastně děláte?"

KLÁRA:
"No, trénujeme agility, koná se za 4 týdny."....

BRAD:
(Překvapeně) "Aha?, vy trénujete i agility? To jsem nevěděl."

KLÁRA:
"Původně jsme neměli, ale trenér přišel s letáčkem na agility a nečekaně se přihlásilo 12 lidí, včetně mě."
Proč já se s ním vůbec bavím, ráno jsem si dala slib, že s ním nepromluvím.

BRAD:
"Dobře, tak víš co? Dneska vám dám volný trénink, najdete si místo a budete trénovat to co potřebujete, já si pak večer dám dohromady plán a v..." hledám v kalendáři, který den mají trénink.
"V úterý začneme podle programu, dobře?"

KLÁRA:
"Dobře." A pohladila jsem Sašu, který stál vedle mě celou věčnost.
Proti své vůli jsem se zeptala...
"Jak se jmenuje?"

BRAD:
"Saša."