Přátelství na zkoušku

Ještě před rokem: Závody

KLÁRA:
"Ahoj mami, já už pojedu do školy jo?" vzala jsem si batoh a pelášila ze dveří.

Den mi utekl jako voda a já jsem byla na drátkách, zítra máme závody. Měli jsme poslední hodinu dějepis. Zazvonil mi telefon. Psal mi Brad, čekal venku. Učitel se nedíval, vzala jsem si věci a zdrhla ven.

KLÁRA:
"Ahoj." stála jsem vedle něho.

BRAD:
"Ulila ses ze třídy, aby ses mohla mohla muchlovat se svým klukem?"

KLÁRA:
"Jen na posledních 10 minut. Mimoto je dějepis. Stejně vím jak to skončí. Všichni zemřou." zasmáli jsme.

BRAD:
"Tak dobře, tak pojedeme rovnou?"

KLÁRA:
"Dobře." dala jsem si věci do šatny.
"Konečně pátek."

Jeli jsme pro Páju, vyzvedli jsem psy a jeli jsme se ubytovat do nejbližšího hotelu, kousek od jiného cvičáku, kde se budou konat závody.

PÁJA:
(V autě) "Dynamo má snad falešku nebo co? Že se chová divně." a podívali jsem se na něho.

BRAD:
"Ten to hraje." řekl jsem s jistotou.
"Neví kam jedeme, tak se to snaží zvrátit." zasmáli jsme se.

PÁJA:
"Tak vidíš neprošlo ti to." pohladila jsem ho, zbytek na mě koukal.
"Hele...." opřela jsem se o přední sedadla.
"Vy jste nějací divní." podezřívala jsem je.

BRAD:
"Co? My? Né! To se ti jen zdá!" podíval jsem se okem ke Kláře. Ta se smála.
"Co je? Co se tlemíš?" podíval jsem se na ní vážně.

KLÁRA:
"Nemůžu?" zakřenila jsem se na něho.

BRAD:
"Ne! To je zakázané se tady smát, obzvlášť když řídím. Nech toho!" zasmál jsem se.

PÁJA:
"Vy jste divní......co vy spolu kujete? No radši mi to ani neříkejte , nebo místo na hotel, tak mě povezete na psychiatrii." zasmáli jsme se.
"Tak mi to řekněte! Stejně mě klepne tak jako tak." nastavila jsem ucho.

BRAD:
"Víš, je to takové nepříjemné, ale....."(potichu) "Já jsem gay." zasmál jsem se.

PÁJA:
"To ti nevěřím." zasmála jsem se.

BRAD:
"Tak mi to nevěř." zasmál se.

Na místo jsme dojeli do hodinky. Ubytovali jsme se a šli jsme hned omrknout plac.

BRAD:
"To jde ne? Měli byste to zvládnout. To není těžké."

PÁJA:
"Dynamo dokáže mít občas svoji hlavu. Uvidíme." podívali jsme se na Kláru.

KLÁRA:
"Co? Na mě se nedívejte, jak tu jsem poprvé." dala jsem ruce nahoru. Zasmáli jsme se.

Do večera zbylo ještě spoustu času, tak jsme si venku nacvičovali, co nám ještě perfektně nešlo. Netrvalo to dlouho, i psi už byli unavení.

VEČER:
Každý jsme měli svůj pokoj, neexistovalo mít pokoj společně s klukama, tak si nás přijel hlídat Tristan.

TRISTAN:
"Takže....žádné chození do pokojů opačného pohlaví, je to jasný?" podíval jsem se na všechny.
"Platí to i pro nás." ukázal jsem na Páju a mě.

PÁJA:
"Tvoje pravidla, jak si je určíš, tak je máš." napila jsem se.

TRISTAN:
"Ok, dobře, tak holky, běžte do pokoje vedle.....a spát!" řekl jsem
důrazně.
"Ne, že se tam budete vybavovat celou noc.

KLÁRA:
"No jo, pořád." máchla jsem rukou.

TRISTAN:
"Já ti dám pořád.....Běžte už." zasmáli jsme se.