Přátelství na zkoušku

Nevinný

SMS: „Ahoj Tristane, my se bohužel do nemocnice nedostaneme jsme na druhém konci města, postarej se prosím tě o ty dva my přijedeme až zítra, děkuji. Brad a Klára.” .... držel jsem mobil a předčítal pořád jednu a tu samou větu.

„Tak to bychom měli, dnes zůstaneme sami.” políbil jsem Páju na čelo.
Někdo otevřel dveře, byl to Nath. „Ahoj.” pozdravil jsem potichu a smutně. „Co se děje?” Zeptal se Tristan a zvážněl. To on uměl. Pája ho sledovala s takovou zvědavosti. On byl vážný skoro pořád. Usmála jsem se.
„Mám vybitý mobil, nemáte někdo nabíječku prosím?” díval jsem se na ně už psíma očima. Pája se postavila a šla ho obejmout. „Možná by sis měl jít lehnout. Nabíječka počká, nebo ti ho přinesu na pokoj.” podívala jsem se na něho. „Dobře.” špitl jsem nakonec. Odešel jsem zpátky do pokoje. „Ty jsi tak sladká, když někoho přemlouváš.” usmál jsem se a chytl ji za pas a dal jí pusu. Chytla jsem se ho kolem pasu a užívala si jeho teplo.

Večer jsme už balili Sáře věci a chystali se odejít z nemocnice. „Tak pojď princezno, půjdeme do auta.” vzal jsem ji na sebe. Hned nato přiběhla Pája „Hned jsem zpátky dojdu jen pro Natha.” dala jsem mu pusu a běžela na druhý konec nemocnice. Musel jsem uznat, měla hezký zadek....

Chtěla jsem otevřít dveře do pokoje od Natha...ale v tom jsem uslyšela vysoký hlas....nebyl to Nath...Zůstala jsem stát. „Ještě jednou tohle uděláš, tak si mě už nepřej.” slyšela jsem plesknutí ruky po hlavě. „Au. Nic jsem neudělal, byl jsem celou dobu tady!” vysvětloval rychle Nath. Stejně mu to bylo hovno platné. „Lháři. Ty víš o čem mluvím. Přestaň nebo uvidíš něco víc než byla jen facka! Vrátíš se domů! Řekneš jim, že ses s námi už usmířil, byla to tvoje chyba!” rozčílil se a rychle odešel z pokoje pryč. Nevšiml si ani mě, že jsem tam celou dobu stála a poslouchala. Vlezla jsem dovnitř. „Co se stalo?” podívala jsem se na Natha. Tentokrát vážně. „Nic.” snažil se vypadat úplně normální. Šlo vidět, že ho to trápilo. Vzal si věci a utekl jak rychle to šlo. „P-Počkej!” mluvila jsem už do prázdna. Vylezla jsem z pokoje. Už tam nebyl, utekl. Šla jsem najít Tristana.
„On utekl.” vysvětlovala jsem Tristanovi situaci. „V tom případě jedeme domů a já se ho pokusím kontaktovat nebo ho půjdu hledat. Odjeli jsme domů.

O hodinu později...

„Pořád nic. Nezvedá mi to, jdu ho hledat.” zvedl jsem se a oblékl si bundu. „Do hodiny budu doma lásko.” chytnul jsem ji za zadek zvedl jsem ji ze země a dal jsem ji dlouhý polibek. „H-hla....vně se nez-..... trať.” mluvila jsem za líbání...„Jasan!” pustil jsem ji nečekaně a zaklapli se za ní dveře. „Uf, to byla rychlost.” rozbušilo se mi srdce. Nějak rychle mě vzrušil. Zasmála jsem se.

Věděl jsem možná kde bude...šel jsem rychlejším tempem. Možná tam bude možná ne...byla tma a nešlo moc vidět na okolí....i tak jsem se orientoval, přece jenom to tu znám nejlíp. Došel jsem na místo...byla to taková menší chatka kde jsme my kluci seznámili jako na táboře. Nemýlil jsem se, byl tam. Otevřel jsem dveře „Ahoj, tak si mě našel.” dodal klidně Nath. „Měli jsme o tebe strach.” mluvil jsem pomalu a hlídal si jeho reakce. „To věřím, taky nemám rád, když někdo někam zmizí a neozve se. Tohle ale byla výjimka, potřeboval jsem si to srovnat v hlavě....” vysvětloval důvod neozvání. „A můžu vědět co se ti stalo?” začal jsem mluvit opatrně. Nath se podíval se do země....Otec na mě provalil něco co jsem neudělal...
A nikdo mi to nevěří....” podíval jsem se opatrně na Tristana. „A co konkrétně se stalo?” sednul si vedle na židli. Viděl jak je utrápený a označila se na něm zase nová únava. Měl toho všeho už dost. ”Otec si myslí, že se mu chci pomstít, tak mu někdo píchl kola od auta a zmaloval mu někdo barák, a já absolutně netuším, kdo by to mohl být....” podíval jsem se na Tristana. „Pojď půjdeme domů, vyspíš se, pak to nějak vyřešíme. Myslím, že dneska toho bylo už dost.” zvedl se ze židle a čekal na mě.

Dveře se otevřely, tak ho nakonec našel. Šla jsem ho obejmout. „Už nikam neutíkej.” pustila jsem se z jeho krku a pověsila jsem se na Tristana. „A ty si mi mohl taky zavolat, že jsi ho už našel, dvě hodiny jste trčely bůhví kde.” stiskla jsem pevně jeho hruď. „Au! Dobře, ani jsem nevěděl, že je tolik hodin.” zasmáli jsme se. „Nathe, běž si hodit sprchu a běž spát, jsi vyčerpaný.” mluvil najednou vážně. Strašně mě udivoval, jak se najednou ze smějícího dokázal dostat na vážný výraz. Nath odešel. „A tebe si odnesu do pokoje...” chytnul ji za pas a hodil ji přes záda. „ááá!” začala jsem pištět. „Ticho! Nebo vzbudíš všechny a bude po srandě.” zavřely se na nimi dveře. Ve mě se najednou zvětšovala chtíč.

Hodil jsem ji na postel a začal ji usilovně líbat, ona spolupracovala, rukou jsem sjel pod její lehké tričko. Druhou jsem ji chytnul za stehno...