Přátelství na zkoušku

Diskotéka

VEČER...21:32...

Pořád jsme seděli na zemi a koukali jsme na sebe.

KLÁRA:
"Já ti věřím." řekla jsem mu s jistotou.

BRAD:
"Já vím." chytl jsem ji za ruku a políbil ji.

Šarlota skočila Bradovi přímo na hruď.

BRAD:
"OH! Copak to děláš? Ty malý blázne." chytl jsem ji a zasmáli jsme se.

KLÁRA:
"Asi si tě zamilovala." a usmála jsem se.

BRAD:
"Asi." a držel jsem ji.
"Ach jo." povzdechl jsem si.

KLÁRA:
"Copak se děje?" a smutně jsem se na něho podívala.

BRAD:
"Nechci tě tím trápit, opravdu." a podíval jsem se na ní znovu.

KLÁRA:
"Prosím, řekni mi co se stalo, trápí mě to." a sedla jsem si k němu blíž.

BRAD:
"Ach......otec měl před rokem sebevraždu....a.......já jsem.....byl u toho, když zemřel." a sklopil jsem hlavu.
"Zastřelil se do hlavy." a hladil jsem Šarlotu.

KLÁRA:
"Ježíši, tak to jsem nechtěla." a rozbrečela jsem se mu rovnou náruče.

BRAD:
"Ale ne, neplakej, ty za nic nemůžeš, samozřejmě máš právo to vědět, prosím, už neplakej." nepomohlo mi to, úplně se složila, bylo mi ji líto, že prožívá i moje trápení. Chytl jsem ji za ramena a snažil jsem se jí domluvit.
"Není to tvoje vina, hej! Podívej se na mě." Podívala se.
"To tě nemusí trápit." a stiskl jsem si ji k sobě. Pořád plakala.

KLÁRA:
"Já nevím co bych bez tebe dělala." a rozbrečela jsem se ještě více.

BRAD:
"Sedím tu s tebou, nemusíš mít strach....." Už mě neslyšela, omdlela. Rychle jsem ji chytl za hlavu a celé její bezvládné tělo zvedl, odnesl jsem ji do ložnice. A lehnul jsem si vedle ní.
"Haló." snažil jsem se jí vzbudit, jinak bych musel zavolat záchranku, což bych nerad.
"Můžeš se prosím tě probudit." Málem jsem začal brečet i já.

KLÁRA:
"Ano?" promluvila jsem suše a potichu.

BRAD:
"Ach! Ty si mě vylekala," obejmul jsem ji.
"Řekni mi, že mi zase nezkolabuješ?" prosebně jsem se zeptal.

KLÁRA:
"Promiň." sedla jsem si a Brad mě obejmul.
"Nechtěla jsem ti ublížit."

BRAD:
"Neublížila jsi mi, jenom jsem se fakt lekl." a pořád jsem ji držel v náručí.

KLÁRA:
"Proč si mi to neřekl už dřív? Pomohla bych ti." sklonila jsem hlavu a koukla na jeho klín.

BRAD:
"Opravdu jsem nechtěl, aby si dopadla takhle, vždyť jsi mi před chvilkou zkolabovala v kuchyni."

KLÁRA:
"No dobře, vzdávám se, už nemůžu, jsem unavená." a opřela jsem se o Brada.

BRAD:
"Klidně můžeš spát, půjdu se podívat, jestli žijou psy a přijdu za tebou jo?"

KLÁRA:
"Dobře" a únavou jsem padla s hlavou o polštář.

Šarlota ležela vedle Alex a Saša byl s námi vedle celou dobu.

BRAD:
"Pojďte holky půjdeme do ložnice." pobídnul jsem Alex a Šarlotu. Mezitím mi přišla sms, že kluci přijedou až za 3 dny protáhlo se jim zkoušení. Šel jsem do ložnice. Lehnul jsem si ke Kláře, přitisknul ji k sobě a usnul, mezitím Alex olizovala Šarlotu.

8:11 ráno.....

Otevřela jsem oči a cítila teplý dotek. Brad ležel vedle mě. Teď jsem se cítila v bezpečí. Pomalu jsem se zvedla a odešla do kuchyně. Dala jsem si sprchu a šla vyvenčit psy.