Přátelství na zkoušku

Ztráta

Klára byla převezena do nejbližší nemocnice. Nikdo neví co s ní je.

BRAD:
"Já jsem ji neměl brát! Ještě si ublížila, a nejvíc mě žere, že nevím co ji je!" A začal jsem se vztekat.

TRISTAN:
"Zklidni se, jde doktor."
A všichni jsme se zvedli a čekali co nám řekne.

DOKTOR:
"Tak Klára je stabilizovaná a necháme si ji tady pár dní na pozorování. Omdlela z toho důvodu, že ji něco rozrušilo, nevíte něco o tom?" a podíval se na kluky a Páju.

PÁJA:
"Někdo ji volal, ale kdo to už nevíme." a posmutněla.

DOKTOR:
"Dobře, podívám se do jejího záznamu a zjistím její kontakty. To je vše co zatím mohu udělat."

BRAD:
"Můžeme za ní?" zeptal se starostlivě.

DOKTOR:
"Ona si nepřeje, aby za ní někdo šel, podle toho co jsem usoudil, je hodně psychicky zdrcená, nechce s nikým mluvit, dokonce ani se mnou. To je fakt zatím vše." A odešel.

BRAD:
"Co teď? Chci tu zůstat."

TRISTAN:
"To nemá smysl, chceš tu celou noc sedět na chodbě?"

BRAD:
"Klidně!"

TRISTAN:
"Brade! To nemá smysl!" A už jsem se rozčílil i já.
"Půjdeme zpátky do hotelu a já řeknu doktorovi ať nám zavolá, kdyby něco."

BRAD:
"Dělej jak myslíš."

PÁJA:
"Pojď, vstávej." chytla ho za ruku.
"Půjdeme teď do hotelu, vyspíš se a zítra pojedeme spolu všichni tady."

BRAD:
"Dobře." A nechal se vyvést.

Brzo ráno, Klára podala revers a řekla doktorovi, že má říct klukům jen, že odešla, ale kam nemá říkat. Že si to nepřeje. Našla první letadlo do ČR a sedla na něj.
Kluci se to dozvěděli, tak se balili a jeli ji hledat do Česka. Snad budou mít štěstí. Nikdo neměl dobrou náladu.

V ČR....

Klára se nestihla rozloučit, měla velké bolesti a byla ještě pod vlivem prášku. Nezvládala to.

KLÁRA:
"Já jsem se nestihla s nimi  rozloučit!" a rozbrečela se.
Celý svět se mi zhroutil. Nevím co mám dělat.

SESTRA:
"Nechcete se napít?" a nabídla ji vodu.

KLÁRA:
"Ne díky."
Teď nemám vůbec žádnou chuť do života. Vše co jsem měla, jsem ztratila. A rozbrečela jsem se znovu. Už mě to přestáválo bavit, byla jsem psychicky v depresích.
Stále jsem seděla na chodbě a nevěděla jsem kolik je hodin, ani jsem nechtěla.

SESTRA:
"Nechcete se vyspat? Našli bysme pro vás místnost, když jste na tom tak špatně?"

KLÁRA:
"Ne děkuji, nechci."

SESTRA:
"Dobře tak, ehm, no možná by....nemáte na někoho kontakt?"

KLÁRA:
"Tady." a podala ji z kapsy peněženku.
Neuvědomila si, že tam má i kontakt kluků.

10 minut....

SESTRA:
"Tak jsem se někomu dovolala a řekl mi, že do hodinky je tady.

KLÁRA:
"Dobře." Už jsem neměla chuť někam utíkat. Nerozloučila jsem se s nimi, tak už je mi všechno jedno.

Po hodině a půl....