Přátelství na zkoušku

přece jenom...

U Natha v pokoji:

Chytla jsem ho za vlasy a jemně škubla. Nath se jen otočil, ale spal dále. Sára zvedla deku od Natha a lehla si vedle něho. „Nechtěla bys ho radši nechat spát?” zeptal se Tristan. Sára zavrtěla hlavou na nesouhlas. (Potichu) „Jeho revírem je postel, jeho tempo je pomalé, jeho protivníkem je budík, jeho úkolem je spát.” musel se tomu zasmát, sednul na gauč a usnul.

8:32 ....

Pája otevřela dveře do pokoje a viděla kluky spát. Šla se podívat na Sáru...„Ty už jsi vzhůru?” zeptal se Tristan. „Ano?...Copak? Ruším?” přišla jsem k němu a obejmula ho. „Kdepak..ne, nerušíš. Políbil jsem ji a přitáhnul k sobě. „Hej! Na to teď nemysli.” odtáhla se od něj a on si Páju zas k sobě přivinul a dal jí pořádný polibek. „Uf...” usmál se na Páju. „To se nedělá! To je fuj!” pokárala Tristana. „Ano, madam.” pustil jí. Pája odešla dolů. Tristan si sednul zpátky s nepořízenou.

„Myslíš, že to bude dobrý?” seděla Klára na kuchyňské lince a naproti ní stál Brad, držel ji za boky....„Jasná, neměj strach kočko. Nic se nestalo,” obejmul Kláru. „Co vy tady, nějak brzo ne?” zeptala se Pája a dala si horkou vodu do hrnku. „Proč myslíš, že brzo?” zeptal se Brad. „No.... Protože všichni...teda kromě mě, ještě spí...” podívala se na ně tázavě. „Dobře, tak my jdeme ještě nahoru.” vzal Kláru dolů z linky a vede ji nahoru, Klára se vyprostila z jeho rukou a zastavila se u Páji a obejmula ji. (Šeptá)„Ráno mi bylo blbě, myslíš, že?....” Pája se na Kláru podívala. „Možný to může být, ale vy přece používáte kondom ne?” .... Klára kývla. „Tak nemusíš mít strach. Určitě o nic nejde.” Klára odešla s úsměvem nahoru. Pája jen zakroutila hlavou.
Uvelebila jsem se na židli naproti oknu, kde bylo nádherně vidět ven, jak sněží. Zamyslela jsem se....

„Ahoj.”

Otočila jsem se, stala tam Sára.
„Ahoj.” usmála jsem se a vstala. „Pojď, udělám ti něco na jídlo. „Já nemám hlad.” stála pořád na jednom místě a koukala na mě modrýma očima. „A co by jsi chtěla?” klekla jsem si vedle Sáry. „Mám tě ráda, víš to?” vydala ze sebe, já jsem se zarazila co řekla a Sára mě obejmula, samozřejmě jsem jí to oplatila. Přišel Tristan. „A já jsem nic?” otevřel náruč. „Nikdo?” postesknul a dělal, že pláče. Sára se rozběhla a obejmula ho.„ Nóó, to jsem myslel.” a stisknul Sáru do náruče. Pája se musela jen smát.

Odpoledne se kluci rozhodli, že půjdou na chvíli vzít Sáru ven. A Klára s Pájou šli nakoupit.

No....A já jsem opět zůstal sám doma..
Jak jinak. Šel jsem do koupelny, že se půjdu osprchovat, otevřel jsem dveře, hodil věci na zem a vlezl do sprchy..Za 15 minut jsem sprchu vypnul, vylezl ze sprchy, osušil jsem si vlasy a odešel  do pokoje..  někdo mi zezadu chytnul za ruce, stáhnul  k zemi a říznul do boku břicha, tupě jsem zasténal bolestí a snažil se bránit, ale marně, dotyčný  mi jen pohrozil. „On se vrátí, to mi věř!” a rychle odešel, jako když přišel. Nechal mě ležet na zemi. Zvednul jsem se ze země a podíval jsem se z okna...Tam nikdo....Pak jsem se kouknul na svoji ránu „Do prdele!” začal jsem proklínat a hledat po baráku lékárničku, stáhnul jsem si to obvazem, vyhodil jsem tričko od krve, vzal si čisté a nakonec jsem se rozhodl, že teda zůstanu celý den v posteli, stejně teď nemůžu nic dělat. Stáhnul jsem si žaluzie a zpátky jsem se zachumlal s bolestí do postele.

Ku večeru...

Do dveří vyběhla Sára a skočila na mě. „Auuu.” zakňučel jsem a chytnul se za bok. Sára se lekla a rychle uskočila zpátky nohama na zem. Nathan se rychle vzpamatoval až do dveří vlezl zděšený Tristan. „Stalo se něco!!?” Nathan měl najednou úsměv ve tváři. „Nic, jen jsem se zleknul, jak na mě skočila.” Tristan to sežral, tak odešel. Dveře se zavřely. „Jsi normální!?” vyletěl jsem a začal po Sáře hučet. „Já se omlouvám.” stáhla obličej dolů. „Ach jo, promiň mi, že po tobě tak křičím.” sednul si zpátky na postel. „Proč máš to tričko červené?” ukázala prstem na moje triko v oblasti hrudníku. „To nic není, stala se mi jen menší nehoda víš?” pohladil jsem Sáru po vlasech „A moc se omlouvám, že jsem po tobě tak vyjel.” odešel jsem do koupelny. Znovu se otevřely dveře a vlezla do nich Sára. Stáhnul jsem tričko zpátky dolů. „Co se ti stalo?” zeptala se. „Nic co bych nepřežil.” Usmál jsem se na Sáru, kouknul jsem se do zrcadla a až teď jsem si uvědomil co se mi to stalo a kdo mi to udělal. „Ten zkurvysyn! Já ho zabiju!!” začal jsem se vztekat. Sára radši odešla pro Tristana....Já jsem stál nad umývadlem a snažil se rozdýchat tu ránu, do které dostal náhlou ostrou bolest. Tristan v klidu vešel do dveří, Sára stála za ním. „Co se děje?” zeptal se pomalu. „Už nevím.” vzdychnul jsem. Tristan už stál vedle mě. „Tak ještě jednou, co se děje?” Nath se otočil na Tristana. „Někdo mě asi nemá rád.” řekl chladnokrevně. Sklopil hlavu dolů. „Pojď, ošetřím ti tu ránu.” odešel se Sárou do dveří a já jsem je následoval.

„Sedni si na stůl.” ukázal na ten, který měl v pracovně. Zamknul dveře, aby je někdo nerušil a vytáhnul lékárničku. Přišel k Nathovi a rozdělal tu krabičku. Tričko bylo přilepené od krve  k tělu. Rozstříhal a pomalu sundal od místa krve. Nath byl myšlenkama jinde. Střihl i obvaz, který si Nath dal už odpoledne. „Teď mi řekni, co se ti stalo?” zůstal stát na Nathem a čekal na odpověď. „Někdo mě pobodal.” otočil hlavou stranou a měl skoro slzy na krajíčku. „Nathe....Jak někdo...? Kdo?....” ticho.... Tristan mu to vyčistil, dal dezinfekci a obvázal. „Zítra ráno se ti na to podívám, můžeš si jít lehnout.” Nath si vzal čisté tričko a odešel do pokoje. Já jsem uklidil lékárničku, stůl a šel dolů.

Další den odešel Tristan brzo ráno. Šel něco vyřídit.

Za týden přišel Tristanovi dopis od policie, že zatkli otce od Nathana a jejich kumpáni. Tristan si přál, aby vše proběhlo mimo Nathana, už tak toho měl dost.

V pokoji u Nathana...

„Tak už to máš dobrý, máš štěstí, že to nebylo na šití. Ještě jednou ti to přelepím ať se to v klidu zahojí úplně.” vytáhnul kousek obvazu a zalepil.

Tento díl se jedná o předposlední, posledním dílem se uzavírá celá kniha.