Ojedinělí

Prolog

Nikdy jsem nechápala, proč je na mě Lara Nicholsonová tak zaměřená. Nejsme kamarádky, nebavíme se spolu, ale nikdy jsem jí nic neudělala. Už od první třídy jsme si nesedly a nemůžu jí zazlívat, že mě s kamarádkami pomlouvá. Bylo by ode mě špatné říkat, že mi to vadí, protože jsem jí pomlouvala taky a nestyděla jsem se za to.

Ještě že máme společné jen dva předměty. Biologii a tělocvik. V tělocviku jsem byla vždy lepší než ona. Zazlívala mi to. Hodně. Stále mě jen pomlouvala a dělala mi ze života peklo. No, aby mi mohla ze života dělat peklo, to bych si ty její řeči musela nejdříve připouštět. Což jsem samozřejmě nedělala. Kdyby jo, skončila bych někde na psychině a nedodělala bych školu. Došlo mi totiž, že mě nenávidí, protože mi závidí. Teda, to je taková moje teorie, přestože nevím, co by mi ona mohla závidět. Možná to, že jsem byla vždy ve všem lepší než ona, nebo prostě nesnáší prohru. To je také jedna z možností.

To, co jsem jí ale slyšela pronášet teď, před celou třídou mě docela dostalo. Ne, že by mě to nějak zasáhlo, ale spíš to muselo zasáhnout toho kluka. Říkala totiž, že jsem až po uši zamilovaná do Josepha Thompsona.

Ptáte se jestli je to pravda?

Jistě že ne! Proboha! Joseph, to je takový ten nehorázný šprtík s brýlemi. Bylo mi ho vlastně docela líto. Teď si určitě bude myslet, že o něj doopravdy stojím a já mu budu muset nějak vysvětlit, že si to Lara vymyslela.

Tak jo! Tohle je můj první příběh co sem píšu, tak doufám, že se vám bude líbit.

Omlouvám se, že je ten prolog tak krátký ale myslím si, že to takhle stačí.

Ostatní kapitolky budou určitě delší :D

Jo a abych nezapomněla, tady máte Josepha a Laru jen tak pro představu...