Ojedinělí

1. Kapitola

   Nakonec jsem přestala přemýšlet o tom, jak to potom tomu chudákovi vysvětlím a jen nad tím nadzvedla obočí. Došla jsem ke dveřím od třídy a normálně, se vší parádou odešla. Teď jsem vážně neměla náladu na řešení takových blbostí.

   Scházela jsem schody dolů a šla okolo automatů směrem ke skříňce. Už už jsem zatáčela za roh a hledala klíček, když v tom jsem do někoho vrazila. Pomalu jsem zvedala hlavu a viděla ty nejtmavší, skoro černé oči, jaké jsem kdy viděla. Ty oči, které mě právě teď provrtávali. Asi poprvé v životě jsem takhle zasněná. Byla jsem úplně mimo sebe, když na mě promluvil. ,,Nestalo se ti nic?" Řekl hrubým sexy hlasem, až se mi rozklepala kolena. Musíš se vzpamatovat! Přikázala jsem si. ,,Ehm... Ne e jsem v pořádku." Pokusila jsem se alespoň o chabý úsměv. Sklonil se ke mně a pomohl mi vstát. Chvíli se na mě ještě koukal a potom řekl jen ,,Tak se měj." a to bylo vše. Než jsem mu stačila odpovědět, otočil se na patě a odešel. 

   O pět minut později jsem už seděla ve třídě vedle Ell Bensonové, mé nejlepší kamarádky. Musela jsem jí říct alespoň o tom, co udělala Lara. O tom záhadném klukovi jí radši nic říkat nebudu. Chtěla by, ostatně jako vždy, znát všechny podrobnosti. Přece jí nemůžu říct, že jsem se chovala tak nemožně. Asi by to s ní seklo, kdyby se dozvěděla, že jsme si nevyměnili ani čísla na telefon. Vždycky, když si Ell vybrala nějakého kluka, tak ho dostala. Ať už pomocí magie, nebo svojí neodolatelností. 

,,Ell?"

,,Uhm?"

,,Lara řekla Josephovi Thompsonovi, že ho miluju."

   Ell se na mě podívala jako na blázna. Když ale zjistila, že to myslím smrtelně vážně dostala záchvat smíchu. Jen jsem tam tak seděla a čekala až jí to přejde.

,,To si děláš srandu! Ona řekla tomu ulízanému šprtíkovi, že ho miluješ jo?"

,,Ano Ell. To ti tu říkám."

,,Proboha! Co teď budeš dělat?"

,,Asi mu to budu muset nějak vysvětlit ne?"

,,Achjo. Ty máš ale život. Mám jí...?"

   Ell má dar. Umí používat magii a má vize. Jsem jediná osůbka, která to ví. Ani jedna z nás nechtěla, aby to věděl kdokoli další. Dívala jsem se na ní a pak zavrtěla hlavou.

,,Ne, to je dobrý. Když za ní teď půjdeš, tak to skončí špatně. Pamatuješ, jak to dopadlo posledně."

   Jednou jsme s Ell byly v baru  U Lomu a jí se tam líbil jeden kluk. Odmítl jí s tím, že nemá čas a Ell to strašně vytočilo. Poslala na něj ztrapňovací kouzlo, ale trochu se to vymklo její kontrole. Druhý den jsme zjistily, že ho zatkli, ale nikdy jsme se nedozvěděli za co. 

,,Tak dobře, ale nejdu tam jen proto, že si to nepřeješ. I když by si to ta mrcha už zasloužila, po tom, co ti dělá. Ale vím, že ani jedna z nás nechce, aby se stalo to, co naposled."

,,Přesně. Nemám Laru zrovna v lásce ale zatknutí bych jí nepřála."

,,Souhlas."

   Po škole jsme s Ell zamířily na autobus. Jako pokaždé jsme si cestu zkrátily přes park. Musela jsem pořád myslet na toho kluka. Na ty jeho temné oči, pod kterýma jsem se pomalu ale jistě rozpouštěla. Na to, jak na mě mluvil. Nemohla jsem ho vyhnat z hlavy a to mě štvalo. Už jsem skoro vycházela z parku, když jsem si všimla, že vedle mě nestojí Ell. Otočila jsem se a o kus se vrátila zpátky. Ell tam seděla na lavičce pod vysokým dubem a koukala do neznáma. Podívala se na mě s očima plnýma strachu, ale nebyl to obyčejný strach z pavouků nebo tak něco. Byl to strach o někoho, ale nevěděla jsem o koho a budu to muset zjistit.

,,Čekala jsem, kdy si všimneš, že s tebou nejdu."

,,Promiň, jenom jsem se trochu zamyslela."

,,Nad čím jsi tak usilovně přemýšlela?"

,,Ehm... Koho pozvu příští týden na oslavu svých šestnáctin." Zalhala jsem.

,,Tak to doufám, že jsem na seznamu."

,,Na to se snad ani nemusíš ptát. Jsi moje nejlepší kamarádka. V podstatě jsi moje jediná kamarádka."

,,Stejně si o tebe dělám starost."

   Nevěřícně jsem na ní koukala. Věděla jsem, že se o někoho bojí, ale nevěděla jsem, že o mě. Zjistit to bylo snazší, než jsem si myslela. Tenhle pohled jsem už znala a věděla jsem, že neznamená nic dobrého. Naposledy mi s ním oznámila, že zavřeli toho kluka,co na něj použila ztrapňovací kouzlo.

,,Co se stalo Ell? Tenhle pohled jsem už viděla."

   Nevěřícně se na mě podívala a pak to ze sebe začala chrlit všechno na jeden nádech.

,,Jak jsem tady čekala, na to, kdy si všimneš, že nejsem vedle tebe, tak jsem měla vizi."

,,Co ji viděla?"

,,Vážně to chceš vědět?"

,,Jestli to mělo něco společného se mnou, tak jo, chci to vědět. A i kdyby ne, jsem jediná, kdo ví o tvých schopnostech a ty se musíš někomu svěřovat. Jinak by ses z toho zbláznila."

,,Dobře. Byly jsme na té tvé oslavě, a když už jsem tam zůstala jenom já, přišel tam nějaký divný kluk. Začal mluvit strašně rychle a pak si tě někam odvedl. Vůbec jsem tomu nerozuměla."

   Zůstala jsem na ní koukat s otevřenou pusou. A měla jsem jen poslední otázku.

,,Jak ten kluk vypadal?"

,,Měl tmavě hnědý vlasy a neuvěřitelně tmavé oči. Takové ty, které se moc často nevidí. Na sobě měl černé úzké džíny a bílé tričko."

   Na další otázku jsem se ptát nemusela. Omluvila jsem se jí a běžela k autobusu. Nedokázala jsem na to přestat myslet. Proč zrovna on?! A to jsem si myslela, že je milý. Pokaždé, když se mi líbil nějaký kluk, tak měl holku, nebo měl nějaký otravný zlozvyk. V případě tohohle kluka to byl nějaký pošuk, který odvážel holky z jejich šestnáctých narozenin. Z jejich vlastních oslav! Ale všechno nemuselo být tak, jak to na první pohled vypadalo, ne? Třeba si chtěl jenom popovídat a nechtít, aby to slyšely mamka s Ell. Nebo to nemusela být vůbec pravda. Už několik vizí, co Ell měla nevyšlo. Něco mi ale říkalo, že tahle vize byla pravdivá. Doslova jsem to cítila v kostech, jak se někdy říká.

Jéééj! Tak první kapitolu mám za sebou. Doufám že se bude líbit. :D

Jestli to nevadí, tak sem budu přidávat fotky různých postav, aby jste měli nějakou představu, jak tak zhruba vypadají!

Takže tady máte Chantelle (nahoře) a Ell pod ní.