Ojedinělí

13. Kapitola

„Takže děti, jste tu už nějaké tři měsíce. Pracujete velice pilně, učíte se vskutku dobře a boje zvládáte na jedničku skoro všichni. Rozhodli jsme se tedy, aby jste nebyli stále zalezlí tady na tomto místě, že pojedeme na jednodenní výlet do města, které je odsud vzdáleno zhruba tři hodiny jízdy. Budete si moct nakoupit, a různé podobné věci."

   Místností se ozval obrovský jásot. Všichni z toho byli naprosto odvázáni a radovali se z toho, až konečně opustí, po několika měsících tohle místo. Konečně se budou moct podívat po tak dlouhé době za stěny téhle pevnosti, které se říká škola.Těmto budovám, ve kterých nás mají naučit, jak se o sebe máme postarat, až se dostaneme do nějakého nebezpečí, nebo vůbec do nějaké těžké situace. Připravují nás zde na naše osudové setkání s naším první upírem. Dle mého názoru z toho dělají až moc velkou vědu. No co? Potkám upíra, zabiju ho a je konec. Je na tom něco zajímavého? Ne? Vždyť říkám, že hodně přehánějí.

„To ale není vše, co jsme vám chtěli oznámit. Dle toho, jak se budete i nadále chovat vám bude udělena odměna. Když se budete chovat správně a spořádaně, pojedeme na vícedenní výlet i s přespáním. Pokud se ale budete chovat špatně, porušovat školní pravidla, a tak, bude tohle váš poslední výlet, na který pojedete."

   Ozvala se další vlna vzrušeného šepotu. Nebyla jsem z toho zrovna nějak odvázaná, ale co. Myslím, že to bude zábava. Navíc je to po dlouhé době zase nějaká možnost odsud alespoň na chvíli vytáhnout paty.

„Děti klid. Ještě vám musím oznámit pár věcí. Takže zaprvé, sejdeme se zítra ráno v osm hodin u hlavní brány. S sebou si vezměte pouze nějaké příruční zavazadlo - batoh, nebo něco podobného. Na jídlo si zajdete ve městě, takže o to si vůbec nedělejte starosti. Jinak si na sebe vezměte nějaké pohodlné oblečení a boty, přece jen budete celý den na nohách."

***

  Další den ráno jsem na sebe hodila džíny, tričko, mikinu jsem si uvázala okolo pasu, a conversky. Do batohu jsem naházela nejdůležitější věci a mohla vyrazit. Mollie to samozřejmě opět strašně dlouho trvalo.

 „Mollie, hejbni zadkem! Za chvíli tam musíme být."

„Nojo, vždyť už jdu."

   Vyšly jsme z pokoje a zamířily si to rovnou k bráně, u které už byli skoro všichni. Hnedka jsme našly Mikea s Hannah, Matta a Jakea. Ano, i Jakea. Přidal se do naší party, ani nevím jak. Bude to mít nějakou spojitost s tím, že už skoro tři týdny chodí s Mollie. Ano, jsou tomu už tři týdny, co jsem je načapala u nás v pokoji. To uteklo co?

   Mollie šla hnedka za Jakem. Byli spolu opravdu roztomilí. Když už tu byli všichni, mohli jsme vyrazit. Před bránou na nás čekaly dva obří autobusy, do kterých se měla vejít celá škola. Nechtělo se mi moc věřit, že by to bylo možné. Nakonec jsme se tam ale vešli a vyjeli jsme.

   Autobus zastavil na parkovišti kousek od nějakého města, do kterého jsem měli namířeno. Vůbec nemám páru jak se jmenuje ale myslím, že to neví nikdo. Všichni jsme se celí rozlámání vyvalili z autobusů a začali se protahovat. Nikdy jsem nesnášela cesty autobusem, ke všemu tyhle dlouhé. Ty jsou nejhorší.

„Aby jste si nemysleli že jsme sem jeli jen tak. Uděláte si dvojice, ve kterých bude jedno děvče a jeden chlapec. Poté půjdete po těchto dvojicích do města a budete si dělat zápisky z toho, co uvidíte a bude vám to připadat důležité. Až přijedeme zpátky, tak se z toho bude psát test. Asi se ptáte, proč byste si měli zapisovat nějaké blbosti o budovách či co, nebo jakou to má vůbec spojitost s naší školou. Říká se, že tohle místo bylo dříve domovem upírů. Teď už tu přes deset let nebyli žádní upíři viděni, takže se nemáte čeho bát."