Ojedinělí

16. Kapitola

Seděli jsme na letišti. Já, Alex a Chris jsme seděli a čekali, než oznámí náš let. Musel na nás být opravdu komický pohled. Jen si to představte. Jste kolemjdoucí a vidíte tři dospívajíci lidi. Dva kluky, jednu holku. Holka sedí uprostřed a snaží se krotit ty dva kluky, kteří po sobě stále házejí vražedné pohledy a různé nadávky. Jeden je její kluk a druhý, její nejlepší kamarád, ke kterému začíná mít poslední dobou blíž, než ke svému příteli, se kterým je už pěkně dlouho.

Alex do mě jemně drknul, čímž mě vyvedl z mých myšlenek a oznámil mi tak, že mám zvednout tu svojí zadnici a jít s nimi. Stále jsem z toho všeho byla dost vyjevená, protože tohle bylo poprvé, co jsem měla letět letadlem.

V letadle jsme si sedli na svá místa. Opět jsem měla místo mezi těmi dvěma. Alex si očividně všiml mé nervozity ještě dřív, než Chris, který momentálně psal nějakou esemesku.

„První let?" Zeptal se Alex.

„Jo."

Odpověděla jsem stroze. Byla jsem dost nervní nato, abych mu odpověděla celou větou. Vzal mi ruku, položil si ji na klín a začal mi jemně přejíždět palcem po dlani. Vytvářel mi tam malé obrazce podobající se spirálkám a mě to nehorázně uvolňovalo.

„Pane? Musíte vypnout svůj telefon. Za chvíli vylétáme."

Ozvala se nad Chrisovou hlavou mladá letuška. Ten jen něco zamručel a schoval mobil do kapsy. Všimla jsem si, jak ta letuška pokukuje po Alexovi ale nijak jsem to nekomentovala. Vím, že si toho Alex taky všiml ale nedával to najevo. Jediný, kdo byl jako obvykle mimo byl Christopher.

Asi v polovině letu se zvedla a vydala se na záchod. Christopher někam zmizel, asi taky na záchod a Alex spal s hlavou opřenou o okénko. Byl opravdu roztomilý, když spal. Šla jsem uličkou k záchodu a narazila na tu letušku.

„Měla byste to s ním zkusit. Je..." Nestihla jsem to doříct, protože mě zarazila v půlce slova.

„Ne. Ano, přiznávám, že se mi líbí ale vy dva se k sobě hodíte víc."

„Ale my ne... Můj přítel je ten druhý..."

„Opravdu? Viděla jsem jak se na sebe díváte. On vás naprosto zbožňuje. Podle toho, co jsem viděla si máte blíž, než s vaším přítelem."

Dívala jsem se na ní s otevřenou pusou. Ona se na mě jen usmála a odešla, než jsem stačila cokoli říct.

Dosedla jsem na své místo, pozorovala stále spícího Alexe a přemýšlela nad tím, co mi řekla ta letuška. Její slova doslova pohltila mou mysl. Ani jsem si nevšimla, že je Alex vzhůru a se zaujetím mě pozoruje.

„Nad čím přemýšlíš?"

„Nad tátou a všemi těmi věcmi okolo." Zalhala jsem. Nechtěla jsem mu říkat o tom incidentu s letuškou. Usmál se na mě a ve stejnou chvíli se vrátil Chris.

„Kdes byl?" Zeptala jsem se ho.

„Na záchodě." Odpověděl stroze. Nebyl by to ale Alex, kdyby se do něho nepustil.

„Docela dlouho ne? Cos tam dělal?" Řekl mu výsměšně. Chris po něm střelil uraženým pohledem ale nijak to nekomentoval.

„Vážení cestující. Připoutejte se prosím, za chvilku přistáváme." Ozvalo se malých repráčků nad našimi hlavami.