Slova a tóny

4. kapitola

Zvuk příchozí zprávy mě vzbudil v nekřesťanskou hodinu. Samozřejmě jsem vytuhla u televize. Když jsem přišla domů, P mi řekl, že se takhle zhuntuju a šel spát. Já jsem si pustila televizi a asi jsem to úplně nezvládla. Každopádně ta příchozí zpráva mi připomněla, že ležím na gauči a že je čas vstát nebo už jít do práce. Měla jsem ještě hodinu do doby, kdy normálně vstávám. Kouknu se tedy na zprávu. A šok. Došla mi odpověď na mail, který jsem poslala panu Glenovi.

Vím, že jsem tě nechal na holičkách
Znova a znova
Vím, že jsem se k tobě správně nechoval
Zaplatil jsem za to

Budem o něco se rvát
Až tu nezůstane stát
Na kameni kámen
A jestli není žadnej bůh
tak nás vezme země vzduch no
a potom ámen

Není, kam bys couvla
Radši bys nebyla
Bohužel game is over
Hra už skončila

Je spousta lidí, kteří mě nesnáší, ale chlapa by tohle nenapadlo. Takže hledám ženu, které ležím v žaludku a jen těžko říct, jestli je to kvůli tomu, že jsem jí dal kopačky. Ale najdu tě...

Odezvu jsem ani moc nečekala. Myslela jsem, že bude naštvanej, rozzuřenej a po nějaké době ho to přejde, ale ne, že by odpověděl. Znovu mi to připomnělo, že pokud mě objeví, jsem bez práce a těžko si budu hledat novou v okruhu sta kilometrů. Ochranným opatřením bude fakt, že to nikomu neřeknu. Ani P se to nedozví. Nikdo z mých přátel. Čeká mě další den s Glenem a těžko říct, jak se oba budeme chovat. Kdykoliv se mu kouknu do očí, budu se držet, abych mu neřekla, že jsem to já a jeho by to v životě nenapadlo.

Nejsem bůhví čím a bůhví cosi,
a když se hádám, tak se rovnou peru,
když od života dostanu ránu, tak se nepoznávám.

Když padám, tak hned vstávam,
když padám, tak hned vstávam.
Pa pa pa pa padám a padám a padám.
Když padám, tak hned vstávam.

Nikdy jsem se neztratila,
Nikdy jsem nebyla nalezena,
a není rozdíl, jestli jsem nablízku.
Nikdy tu nebyli slova, nikdy žádna akce,
Nikdy jsem nedala slib, který jsem nedodržela.

To co si nezahojil předtím, to nezahojíš teď. Chybama se člověk učí todle není odpověď, způsobil jsi bolest tohle ti nikdo neodpustí, tohle je ta chyba, která se tě nepustí.

Jestli jsem se chovala jako hysterka? Ano chovala, ale dala jsem se na cestu, z které není úniku. Pochopte mě. V době, kdy ženy vykonávají řídící funkce, jsem já zaměstnanec blbce, který žije v otrokářské době. Nejsem ořezávátko a byl čas se ozvat. Ten srab ve mně si ale myslel, že anonymně mu sdělit, jak špatně se k lidem kolem sebe chová, bude lepší.

„Nino, ty jsi spala na gauči?"

„Dobré ráno, P. Ano, nějak jsem nedokázala dojít do svého pokoje."

P se vynořil zpoza dveří a došel ke mně. Svalil se vedle mě a zhluboka vydechl. Chvilku jsme mlčky seděli, než P přerušit ticho: „Nad čím přemýšlíš?"

„Nad křivdami."

„Neblbni. Ač bylo křivd hodně, byly i dobré věci. Pamatuješ, jak tvoje matka dostala zápal plic v době, kdy byl táta na služebce? Kdyby tam býval nepřišel omylem ten pošťák, mohlo být pozdě. Nebo jak ti málem vzali auto, protože jsi ho nemohla splácet kvůli léčebným výlohám?"

„Táta od té doby už nikam nejel. A stejně by mě zajímalo, jak to, že to zametli pod koberec."

„To zdaleka nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, jak tě málem znásilnili."

„No jo. Peklo. Byla jsem na mol. Ani si nepamatuju, jak jsem se odtamtud dostala."

„Byli na tebe tři. Těžko říct, ale pak jsem tě našel v uličce, jak jsi byla opřená o zeď a plakala."

„Neseděla jsem tam dlouho. Navíc od té doby už nepiju."

„Já vím." Objal mě kolem ramen a dal mi pusu na temeno hlavy. P to se mnou myslel dobře. Byl to bratr, kterého jsem neměla.

„Takže jsi na tom vlastně dobře."

„Hm."