Nelíbí se mi, kam to míří, ale vím, že směr si určovat nemůžu. Reakce se nedočkám, protože se rozrazí dveře a v nich se vynoří Nick. Čekám, jakou morovou ránu sebou přinese, ale nezdá se být podrážděný.
„Nino, našla byste mi desky KZF 3.0?"
„Ano." Odběhnu pro ně, a když se s nimi vracím, u mého stolu spatřím nejen Glena, ale i Paula.
„Našla jsem je." Podám desky Glenovi a čekám, že odejde. Ten však desky rozloží a začne si je prohlížet u mého stolu. Pohledem sklouznu k P.
„Potřebuju tvojí radu." Mluvil potichu, ale nebyl od Glena dost daleko. Věděli jsme, že nás poslouchá, ale na nenápadnost už bylo pozdě si hrát.
„A s čím?"
„Kdybys byla holka..."
Nenechala jsem ho dokončit větu: „Kdyby? Chceš mít o zub míň?" Periferně jsem viděla, že se Nick opravdu baví.
„Nešil. Já vím, že jsi holka. Bydlíme přece spolu." To byl ovšem fakt, který moc lidí z firmy nevědělo. Ti, kteří to věděli, neměli pochybnosti o našem přátelství. Nickovi zbělali klouby, kterými držel desky.
Paul pokračoval: „Kam bych měl pozvat holku, na kterou chci zapůsobit, aby věděla, že to s ní myslím vážně? Ale aby to nevypadalo, že se jí chci dostat do postele!"
„Do opery." S Nickem jsme mohli v tu dobu vypadat, že jsme si to trénovali, ale opak byl pravdou. Oba jsme řekli to stejné a oba jsme se na sebe koukli. Pohled jsme drželi trošku déle, než by bylo zdrávo.
P si odkašlal. „Tak tedajo." Pak se našponoval přes pult a dal mi pusu na tvář.
ČTEŠ
Slova a tóny
ChickLitText písní je někdy trefnější než půlhodinový monolog. Kniha, kde hlavní slovo přebírají slova hudby a vedlejší role zbývá epicko-lyrickému textu. Najdete si tam i Vy tu svojí srdcovku? #2 ChickLit 11.7. 2016
