Slova a tóny

8. kapitola

Už po příchodu do budovy se ke mně nahrnul dav a očekával jakési prohlášení. Zprvu jsem nechápala, ale nakonec mi došlo, že s Glenem se něco stalo. Do kanceláře přišel až v poledne a za sebou měl otce.

„Zrušte mi všechny schůzky, Nino!" zahalekal na mě, zatím co se skláněl nad mobilem a divoce do něj mlátil. Ani se na mě nekoukl a zajel do své kanceláře.

„Dobrý den, Nino. Dlouho jsme se neviděli. Vypadáte překrásně. Omluvte mého syna. Měli jsme rodinou nehodu. Má dcera přišla o dítě a Nick to špatně nese." Panu Glenovi staršímu se nahrnuly slzy do očí, rychle se otočil a následoval svého syna. Já jsem stála jako socha na místě. Než mi došlo, že Glen má i křestní jméno – Nick a že přišel o svého synovce nebo neteř, věděla to celá firma. Klepy se holt nesou velmi rychle.

Dala jsem se do práce, abych zaměstnala hlavu. Sestru Nicka Glena jsem měla ráda. Několikrát jsme se bavily a často jsme spolu trávily firemní večírky zalezlé v koutě debatujíce o všem možném.

Koukej holka koukej že už tady jsou

Lži, sex a prachy 

Jeden život nou nou

Za návnadou blbí lidi dokola jdou

Lži, sex a prachy 

Krok za krokem gou gou

Tak říkej kolik si jich měla

Lži, prachy ulepený těla

jseš had co od konce sám sebe polyká 

Tak co je s tebou

Snad už tě to napadá

Tvá duše je strašně sama

Teď si blbě připadáš 

Otoč hlavu dítě nejsi jediná

Ty nikdy nebudeš jiná, ty už se nezměníš, 

A tenhle track je pro tebe, třeba to jednou pochopíš.

Hledáš s kým půjdeš spát

Tak co chceš na mně hrát,

Jsi jak ticho před bouří.

Čím míň tě mám, tím víc tě znám

Už nikdy víc.

Hádanka s tajenkou, ta hraje se ve dvou 

To je to co v čem válíš.

Už dobře vím trumfy tvý... jsou falešný.

Už nikdy víc, už nikdy víc to nevrátíš,

už nikdy víc, už nikdy víc to nevrátíš.

Jsi falešná a teď to nevrátíš 

A co jsi zničila, už nikdy nespravíš, 

Jsi zákeřná a teď to vim, 

Proto si tě nikdy v životě ke svýmu tělu nepustím.

Teď už ale zašel opravdu daleko. Myslela jsem, že když jeho otec odešel, bude chtít mít klid, ale naši válku posunul na další úroveň. Po všech urážkách mě znovu urazil. Moc urážek v jedné větě.

Jsi tak maličký, nenarozený, ve čtyřech měsících přivedený k životu

Možná že jsi mohl mít vlasy po mě, ale oči budeš mít po matce

Budu držet tvé tělíčko v mých rukou, budu tak jemný, jak jen dovedu

Ale pro teď jsi jen letmý obraz mých nehotových plánů

Maličký, ve čtyřech měsících přivedený k životu

A budu šeptat tiše a dám ti nic ​​než pravdu

Už jen proto, že uvnitř nejsi já, vložím do tebe svou budoucnost

Jsi tak maličký, vím, že dorosteš do své kůže

S jejím úsměvem, a dolíčkem pod bradou

Nehty velikosti poloviny zrnka rýže

A víčka se zavřela, abys je opět brzy vytřeštil

maličký, ve čtyřech měsících otevřeš své oči

A budu šeptat tiše a dám ti nic ​​než pravdu

Už jen proto, že uvnitř nejsi já, vložím do tebe svou budoucnost

Ty jsi můj jediný

Dokážeš ovinout své prsty okolo mého palce

A držet mě pevně

A budeš v pořádku

Pak můžeš ležet se mnou, se svýma drobnýma nožkama

Když jsi v polospánku, nechám tě tak

Přímo přede mnou, na pár týdnů

abych tě udržel v bezpečí

Jsi tak maličký, nenarozený, ve čtyřech měsících a pak náhle vyrvaný z života

Možná jsi tam nahoře byl potřeba, ale my stále netušíme proč.

Tato píseň byla složena o blízkém příteli zpěváka a jeho zkušenosti s potratem. Text jen zkopíruju, promažu a okamžitě pošlu. Nepročítám, neopravuju, nekombinuju. Pošlu mu syrový text a děj se vůle Boží.

Pět sekund a mě bylo jasné, že jsem to byla já, kdo přestřelil. Jak jsem mohla být tak zaslepená zlostí a vsadit mu ránu přímo do živého? Opravdu jsem se teď styděla sama za sebe. Jsem blbá.

Najednou se ozvaly rány. Vycházely z Glenovy kanceláře. Zvuky, jako by se něco tříštilo. A taky že jo. Když jsem bez zaklepání otevřela dveře do jeho kanceláře, všude byly střepy a některé z nich byly i od krve. Na nic jsem nečekala, skočila ke svému stolu, vytáhla lékárničku a znovu utíkala do Glenovy kanceláře. Nikde jsem ho zprvu neviděla, ale nakonec jsem jeho vlasy zahlídla za stolem. Nakonec přijdu těsně k němu. Sedí opřený o stůl se zakrvácenými rukami. Hlavu má zakloněnou a má zavřené oči. Sehnu se k němu, chytnu ho za lokty a povzbudím ho, aby vstal a sedl si ho křesla. On nejdříve při mém dotyku cukne, ale pak se zvedne a sedne si. V dlaních mu uvízlo pár střepů, takže ho musí bolet ale jeho tvář je naprosto bez emocí, jakoby ho nic nebolelo.