Slova a tóny

1 měsíc od tehdy

Bože, zase pozdě do práce? Nevadí. Otočím se na druhý bok a pokouším se ještě zavřít oči. V práci jsem konečně pánem já. Mám svatý klid a pokoj. Když už mluvím o pokoji. Koupila jsem si vlastní byt nedaleko naší nové kanceláře. Všechno se zajelo celkem rychle.

Můj byt je přesně takový, jaký jsem si vždycky přála. Velký a světlý. V nejvyšším patře nejvyššího baráku ve městě. Tam bydlí jen smetánka... a já. Jak je vidět, mám se dobře.

Dneska ale nejsem doma. Jsem kilometry daleko, protože musím dojednat jednu spolupráci. Mám ještě chvilku, ale stejně vstanu. Kouknu se z okna hotelového pokoje a znovu si představím, jaké mám štěstí. Kde bych byla, kdybych byla stále ta šedá myš v kanceláři...

Čumění kolem bylo dost. Oblékla jsem se do oblečení, které říkalo, že tuhle smlouvu mám v kapse a šla jsem.

Jak jsem čekala. Měla jsem jí v kapse. Hned jsem volala P a chlubila se, jak jsem jim to natřela. Byla jsem pochválena a poslána domů. Stýskalo se mu. Byli se Stelou spolu a byli šťastní, ale já jsem prostě já.

V hale hotelu jsem zalezla do výtahu a zmáčkla tlačítko s číslem svého pokoje. Z reproduktorů ve výtahu se vždy linula hudba, ale já neměla čas si jí všímat. Až do teď.

Že byl jsem jak blázen, že byl se mnou kříž.
Jen ty mě znáš, jen ty jediná víš.
Tu správnou odpověď na otázku.
Odkud kudy a kam.
Odkud kudy a kam.

Myšlenek a vzpomínek jsem měla v tu dobu plnou hlavu. Jak se má? Co se s ním stalo? Poslal mi ještě něco? Nevěděla jsem. Upozornění na zprávy od něj jsem si dávno vypnula, takže jsem neměla sebemenší ponětí, co mi v té mailové schránce mohlo přilétnout.

Bože, je to měsíc a já se chovám jako malá holka. Možná spíš jako puberťačka, která myslí na svého idola, zatím co si lepí na zeď jeho plakát.

Vejdu do pokoje a otevřu počítač. Prsty mě svrbí a dlaně se mi potí. Tělem mi projede mrazení, které je následováno.

Jsem přece dospělá a měla bych takové situace zvládat s přehledem ne? Možná ne ...