Slova a tóny

6. kapitola

Prosím dovol mi, abych se představil

Jsem pán hojnosti a vkusu

Jsem zde už dlouhé roky

Ukradl jsem mnoha mužům duši a víru

Byl jsem u toho když Ježíš Kristus

Měl svoji chvíli pochyb a bolesti

Přivedl jsem k záhubě toho Piláta

Umyl mu ruce a zpečetil tak jeho osud

Rád tě potkávám

Doufám že znáš moje jméno

Ale to co tě mate

Je přirozenost mojí hry (...)

Řekni mi dítě, jak se jmenuji,

Řekni mi miláčku, můžeš odhadnout, jak se jmenuji.

Řekni mi dítě, jak se jmenuji

Říkám ti to pro jednou – jsi vinný!

Ďábel...

Po příchodu domů jsem čekala vanu, knihu, televizi, postel. Ale ne další zprávu od svého „milovaného" šéfa. Nehodlala jsem si kazit víkend, ale nedalo se nic dělat, chtěl to sám.

„Jdeme do klubu!" P přiletěl, když jsem se chystala odpovídat na mail.

„Víš, že nepiju."

„Pravda. Jdeme do kina!" změnil své rozhodnutí.

„Co dávají?"

„To je jedno."

Než jsem se nadála, seděla jsem v kině na nějaké kravině. Nevím, co to bylo, ale sál byl prázdný. Očividně se na to moc lidí nehrnulo. Musím však uznat, že jako odreagování to bylo super.

Z kina odcházíme v době, kdy mnohdy teprve opouštím práci.

„Nino? Musím ještě nějak zaběhnout." Zahučel P od mobilu.

„Ty máš rande!" Samozřejmě že měl. Celý zrudnul.

„Možná." Nakonec jeho mimické svaly povolily a on se zašklebil.

„Jen jdi. Jsem za tebe ráda." A opravdu jsem byla. Každý jsme se vydali na druhou stranu města. P za svojí milou neznámou a já za postelí. Tu jsem milovala pod celým širým nebem nejvíce.

Doma byl klid. Mám ráda klid. V práci ho moc nemám. Ale někdy mi štěstí nepřeje. Jako dnes. Byla jsem na sedačce, kafe v ruce a najednou zazvonil mobil. Mojí první myšlenkou bylo, že je to Glen. Naštěstí to byl jen otec.

„Ahoj, tati. Děje se něco?"

„Ahoj. Ne nic není, jen volám, jak se máš." Zněl strašně a já věděla, že něco není v pořádku. Více jsem ale z něj loudit nechtěla. Nechtěl mi to říct a já to plně akceptuji.

„Vše v pořádku. Byla jsem v kině. Zrovna jsem se vrátila." Věděla jsem, že mě neposlouchá. Každopádně jsme hovor dokončili a oddychli si, že ho máme za sebou. Únava už klepala na dveře. Tentokrát jsem si podchytila v zárodku a stihla jsem dojít do postele.