Slova a tóny

9. kapitola

Sedíme v celkem zábavné pozici, kdyby tedy nerozmlátil skoro půlku kanceláře a netekla mu krev. Já sedím na stole, nutno podotknout, že to nebylo příjemné, neboť jsem měla sukni, a on přede mnou s rukou na mém klíně. Z lékárničky vytáhnu pinzetu a snažím se mu vyndat střepy. Rozsvítím si lampičku, kterou má na stole, abych na to lépe viděla. Cítím jeho pohled, který na mě upíná, zatím co se snažím mu vyndat nejopatrněji všechny cizorodé předměty zapíchlé v ruce.

„Ty vázy byly křišťálové."

„Koupím nové."

„Ta zeď od krve by se měla alespoň přetřít."

„Už to chtělo změnu barvy."

„Změnu barvy? To jako, že tu už nebudete mít jen bílé zdi?"

„Ale budu."

Já už mu ruku obvazovalaobvazem. Střepy se mi snad povedly všechny vyndat. Na konci mu udělám mašli.Zvednu se a jdu pryč se slovy: „Nechte si to prohlédnout, že jsem tam opravdunenechala ani jeden střep."