Slova a tóny

4 měsíce od tehdy

Sedím v kanceláři, když mi nějaký vůl rozrazí dveře a vletí ke mně jako hurikán. V tomhle případě to byl hurikán P.

„Vidělas to?"

„Konkrétněji by to nešlo?"

„Noviny. Dnešní noviny." Hodil mi je na ruce, ale předčítal, aniž by se na ně kouknul.

„Nick Glen, dědic hudebního impéria, zmizel z očí veřejnosti. Rodina tvrdí, že potřeboval změnit vzduch. Do čela společnosti se opět postavil otec a Nickova sestra. Nikdo nebyl schopní říct, kde se milionové dítko schovává a proč potřebovat změnit prostředí."

„P, to je hezké. Doufám v jeho zájmu, že odjel aspoň k moři." Noviny položím stranou.

„Tobě není divný, že workoholik utekl z práce?"

„Lidi se mění. Koukni na nás. My byli kancelářský krysy a teď vlastníme i barák, ve kterém sídlí naše společnost."

„Hm. Suepr. Tak já jsem ti přinesl horký drb a ty nic."

„Bohužel. Ale místo drbu bys mi mohl přinést zmrzlinu a bramboráčky."

P odešel a já se znovu koukla na noviny, kde byla Nickova fotka. Instinktivně otevřu mailovou schránku a kouknu se na poslední přijatou zprávu od Nicka.
Byla jsi v hlubokém komatu
Ale já jsem tady stál
Když sis myslela, že tu nikdo není
Já byl stále tady
Byla jsi vystrašená, ale já ti řekl
Otevři oči

Usměju se, protože je to poprvé, kdy můžu říct, že mám oči otevřené a život mi neutíká mezi prsty. Mail zavřu a noviny, které mi leží u ruky, zmačkám a hodím do koše.

Už jsem se přes to asi dostala. Možná je to tím, že mezi klienty naší firmy patří i Glenovic nakladatelství.