Slova a tóny

Epilog - 6 měsíců od tehdy

Jedu výtahem do své kanceláře a prohlížím si fotky na mobilu, které jsem fotila včera. Já, táta, P a Stela jsme byli v ZOO. Člověk si pomyslí, že ZOO je pro děti, ale nikdo by nevěřil, jaká sranda to může být i pro dospělé.

S úsměvem na tváři vejdu do kanceláře a první, co upoutá mojí pozornost je velká béžová obálka na stole.

Odložím kabelku a po zasednutí ke stolu má obálka mou plnou pozornost. Otevřu jí a nemůžu popadnout dech.

Poslouchej, kotě, otoč se, vznášíme se
tak vysoko, jsi nad zemí
tak vysoko, otoč se..
Společně, nic nás nemůže zastavit..
Otoč se, otoč se..

A ty víš, ty víš, kde mě najdeš
Jo víš, kam jít, když hledáš lásku
A ty víš, ty víš, kde se schovávám
Jo víš, oh víš

Zlato, otevři oči
Nech mě ukázat ti světlo
Holka, ty nikdy nenajdeš pravou lásku.

Nemusím být génius, aby poznala, kdo je odesílatelem. Vím, co musím udělat.

Otevřu oči.

Zvednu se.

Přejdu k oknu.

Kouknu se na město, které mi jakoby leží u nohou.

Shlédnu dolů na ulici a zrak mi padne na muže v drahém obleku vedle ještě dražšího auta.

Koukáme na sebe a víme, že slova nejsou potřeba.

Zamávám mu lehce rukou. Druhou si uhladím látku šatů na bříšku.

On nasedne do auta, které se odpíchne od obrubníku a uhání ulicí až do nedohledna.

Neměl pravdu. Pravou lásku jsem našla. Tu, která s vámi bude navždy. Tu, která vás potřebuje a ta, kterou potřebujete vy.

Oba víme, že až ho budu potřebovat, tak ho najdu. Jak sám napsal, budu vědět, kde. Ale popravdě nemám ani páru, kde bych ho měla najít. Ale vím, stejně jako on, že ho hledat nebudu.