23. kapitola

264 28 0
                                    

„Nino, jsem se ti sakra provedl?"

„Ty se ještě ptáš?"

„Světe div se, ale ano, ptám."

„Tak to se ptá ten špatný člověk. Nejdřív bych se měla zeptat já, co jsem ti provedla! Novináři píší o novodobém otrokářství, dělali s tebou už rozhovor? Pokud jo, tak z tebe museli být na větvi. Budeš na obálce? Ani bych se nedivila."

Glen na mě koukal, jako by nerozuměl řeči, kterou mluvím.

„No tak. Všichni v tvé blízkosti zobou antidepresiva jako vitamíny, já jsem dělala jen a jenom dvanáctihodinové směny a to jsem ještě byla ráda. Kdykoliv cokoliv jsem udělala, bylo špatně, ale to bylo, ikdyž jsem něco neudělala raději vůbec. Dělals mi peklo na zemi."

Vjeli do mě všichni čerti a Glen se nezmohl ani na slovo. Koukal a nakonec se pousmál.

„Ty toho tolik nevíš."

„Prosím, pane Všemohoucí, řekněte mi to." Ironie ze mě odkapávala a mě bylo zle.

„Tak dlouho tě mám na mušce. Tedy ne na té střelné. Sleduju tě tak dlouho. Vlastně i tvoje blízké. Myslíš, že by se nějaký pošťák zajímal o jedny dveře, které mu zrovna nikdo neotevřel? Nebuď hloupá. A myslíš, že by banka zametla pod koberec nesplácení auta? Vím, že ses musela starat o matku a byly tu další problémy. Takže taky já. A to napadení před barem? Ti pánové by tě na pokoji opravdu nenechali. Naštěstí, nebo na neštěstí, jsi byla tak na mol, že jsi měl ani nepoznala. Věděl jsem, že je tam Paul a že jde za tebou. Kdybych tě býval vzal ke mně domů, nevěřila bys mi, že jsem ti neublížil já. Ano tvé setrvání v práci bylo dost vyčerpávající, ale i na to mám vysvětlení. Chtěl jsem tě mít blízko u sebe."

V tu chvíli jsem neměla ani tušení, jak se ovládají nohy, protože kdybych to věděla, tak bych se zvedla a utekla. Nick se po svém monologu napil již nejspíš studeného kafe.

Když jsem si konečně uvědomila svojí existenci a zjistila, že to nebylo všechno jen dementní sen, zmohla jsem se jen na jedno.

„Ty jsi psychopat. Nemocný člověk. Jsi normální? Bože. Stačilo by, kdybys aspoň jednou řekl, jestli nechci jít na večeři, nebo něco takového. Tak kdybych tohle věděla před měsícem, dala bych si větší práci s tím, co píšu."

Okamžitě vyletím ze židle a začnu přecházet po pokoji, jako šelma v kleci.

Slova a tónyKde žijí příběhy. Začni objevovat