Slova a tóny

27. kapitola

Druhý den po TÉ noci.

Když jsi vešla do dveří,
Nemohl jsem tě chtít víc,
Když jsi nechala své vlasy vlát, vlasy vlát
Tak mi řekni, co na to říct,
Chci hrát tvou hru,
Je to tady zase
Způsob, jakým se pohybuješ,
mě dostal k prohře,
Nevíš, že jsi zlatá,
zlatá
Bez ohledu na to, kam půjdeme,
Držíš mě na špičkách,
Nevíš, že jsi zlatá,
zlatá

Tři dny po TÉ noci

Čas nikdy nebyl můj nejlepší oblek
Teď mám vše, kromě tebe
Odstěhovala ses z mého srdce
Stále mám modřiny
Vrátil bych vše zpátky,
abych byl vedle tebe

Čtyři dny po TÉ noci
Tak probuď Své spící srdce
Já vím, že někdy se budem bát
Ale nikdy víc hraní bezpečně, má drahá
Jsem tady
Tak se probuď

Někde jsem četla, že mozek je rychlejší než jiné orgány. Hlavně ruce. Vědci by se asi divili. Než jsem si uvědomila, co dělám, bylo pozdě. Prsty naklepali text známé písně a stiskli POSLAT.

Nálepkou, co zas lepíš na mý čelo,
fakt mou cenu nezměníš.
Nejsem k mání,
budu se ti bránit, vždyť to víš. Nechtěj mě popsat jako list.
Nechtěj mě temnotou dál víst,
já nejsem sádrou pro obtisk.
Nechtěj mě měnit, buď si jist,
že stejně nenechám se splíst...

Nandej mi do hlavy svůj hmyz.
Mám sprej a řeknu brouku zmiz
a zdejchnu se z tvejch estakád.
Zkoušej mě stlačit jako píst,
já stejně zvládnu tenhle kvíz.

Dál jsem se schránkou neprohrabávala. Bylo v nich více zpráv, ale, sama jsem byla překvapená, neměla jsem zájem je otevírat a číst. Prostě mě to nezajímalo.