Slova a tóny

12. kapitola

V kanceláři se nic nezměnilo. Díky Bohu mě jen přehlížel a neobouval se do mě. Všichni byli ještě na nohách kvůli jejich rodinné nehodě. Nikdo se ani neopovážil mu zkřížit cestu. A byla řada na mě, abych poslala další mail.

Vyřítila jsem se jako demoliční koule
Jo, jen jsem zavřela oči a rozhoupala se
Nechal jsi mě zhroucenou po spalujícím boji
Vše, co jsi kdy udělal ty, mě ničilo
Jo, ty, ty mě ničíš
Jo, ty, ty mě ničíš

Pokud se nabídne otázka ohledně mých úmyslů
Řeknu ti, že nejsem abych te oblafla
Nebo ti řekla, ať táhneš do pekel
(Nejsem takový spratek)
Nejsem jako puzzle,
Ale všechny mé kousky mají ostré hrany
Pokud tomu porozumíš,
Může to být kouzelné,
Věřím tomu

Z kanceláře už žádné rány nezaznívají. Je tam ticho. Takové ticho, které prozrazuje, že něco není dobře. Taky že nebylo. Stokrát bych byla raději, kdyby mi poslal sloh. Stokrát bych si přála, aby mě něčím odpálkoval.

Proč pocit mám?
že se tu točí pořád příběh stejnej dál

Proč?

Ublížil jsi mi já tě nenávidím
Ublížil jsi mi