Slova a tóny

25. kapitola

Ráno se probouzím sama na pohovce. No, romantika to nebyla. Na mobilu mám zprávu od P, že se zdrží pryč déle, než vůbec čekal. Omotám kolem sebe deku a jdu prozkoumat byt, jestli tu Nick ještě někde není. Nebyl. Prohlídku zakončím v kuchyni. Ani tam není. S kávou si sedám ke stolu a můj pohled upoutá obálka. Po otevření vím, co v ní je. Můj plat, dva další jako odstupné a proplacené dovolené. Není to malý obnos.

A jak se cítím? Asi nejlépe za poslední dobu. Kvůli tomu, že jsem s ním skončila v posteli? Tak to ani náhodou. Jsem ráda, že mám všechno za sebou. Že ho dál nemusím snášet a že ho mám z krku. Je konec a je vidno, že každý si rád svoje věci ukončuje jinak.

Jestli jsem mu odpustila? Nebo jestli jsem mu vděčná?

A možná v tom to je. Nejsem. Nejsem mu vděčná a rozhodně jsem mu neodpustila. Určitě jsem ráda, že mě neznásilnili, ale nejsem mu vděčná. Proč? Stále kvůli jedné věci a možná se to bude zdát někomu jako malichernost. A to je fakt, že jsem nemohla s matkou strávit více času. Vlastně obecně, že jsem nemohla prožít svůj čas tak, jak jsem chtěla já. Je jen otázka, jestli bych ho strávila a mamkou. To se mi teď zdá jako nejlepší volba, ale pozdě bycha honit.

Moje další kroky?

Není se čeho bát. Budunašlapovat opatrně a každý krok si opravdu pečlivě promyslím. Všechny věci užmám u táty. Jen pár věcí mám tady v tašce. Převlíknu se do nich anaposledy si prohlédnu byt, v kterém jsem zažila možné i nemožné. Nakonecza sebou zabouchnu a klíčky vhodím do schránky. P napíšu, že klíče jsou odevzdané,všechno je vyklizené a že si na týden možná čtrnáct dní dám oraz, pak hurá donašeho společného plánu.