Čtení pro inspiraci či zamyšlení

Očistný půst 1

Je tomu zhruba dva roky, co se moje tělo přihlásilo o půst. Nebylo tedy tomu tak, že bych se pro půst rozhodla, ale bylo to volání mého těla. Už týden jsem vůbec neměla hlad a ani chuť k jídlu, denně jsem snědla tak 1 rohlík. Roky jsem čistila svou duši, ale čištěním těla jsem se dosud nezabývala.

Měla jsem zkušenost s půstem, který tak úplně půstem nebyl, v době, kdy jsme plánovali, že bychom chtěli mít děti, jsem držela očistný třídenní půst. Občas jsem však vypila nějakou ovocnou šťávu či snědla kousek ovoce, když mi bylo na omdlení, takže v pravém slova smyslu to půst nebyl, spíš taková očistná dieta. Měla jsem brožurku s radami, jak půst realizovat a tou jsem se řídila. Takže když jsem se rozhodovala, zda moje tělo poslechnu, jsem necítila potřebu vyhledávat nějaké další informace o půstu.

V tom období, kdy se moje tělo hlásilo o očistu jsem se necítila psychicky úplně dobře, takže jsem se rozhodovala, co budu dělat. Ale nic lepšího, než to, že nebudu jíst, když moje tělo nechce, jsem nevymyslela. Bylo to hodně náročné, cítila jsem se slabá, hodně unavená. Vnímala jsem ale, jak se moje tělo oživuje. Zintenzivnil se mi čich, velmi jsem si užívala vůní jídla. Chtěla jsem půst ukončit, až dostanu hlad. Myslela jsem si, že to bude tak den, dva, ale hlad stále nepřicházel, i když už to byly čtyři dny. Jen občas takový náznak. Hodně jsem musela odpočívat, velmi mě to vysilovalo. Ale chtěla jsem se pročistit a oživit. Pátý den půstu jsem se cítila silně převodněná. A protože jsem se sebou už udělala spoustu zkušeností, tak jsem poslechla svůj pocit a přestala pít. Nepila jsem celkem dva dny. Jako lékař jsem věděla, že člověk vydrží bez vody 6 dní, takže jsem se toho nebála. Šestý den půstu už to bylo ale přes čáru, už jsem jen ležela a pokud jsem se zvedla třeba na záchod, tak jsem skoro omdlévala. Takže jsem půst hned další den ukončila.

Věděla jsem, že návratová fáze k běžnému jídlu je tou nejkritičtější částí, kdy je potřeba mít disciplínu a pomalu zařazovat malé porce lehkého jídla, aby si organismus zase pomalu zvykl na trávení. Všeobecně se doporučuje podušená zelenina. Třeba jenom jedna lžička pro začátek. Jsou popsána i úmrtí, kdy lidé po delším půstu nezvládli návratovou fázi, najedli se běžným jídlem dosyta a zemřeli. Já jsem však na dušenou zeleninu chuť neměla. A vybavila jsem si, jak jsem kdysi po svém prvním půstu cítila po lžičce dušeného špenátu hodně těžko v žaludku. Měla jsem chuť na čerstvou mrkvovou šťávu. Tak jsem si ji připravila a vypila ji. Cítila jsem se hned o hodně lépe a snesla jsem ji bez problémů, pocit těžkého žaludku se nedostavil. Jako další jídlo byl pomeranč. Prostě jsem se soustředila na vlastní signály a podle toho volila, co budu jíst. Velmi pečlivě jsem se soustředila na pocit, kdy už mám dost, abych nesnědla více, než by bylo zdrávo.

Kdo to nezažil, tak si nedovede představit, jak lahodný může být po půstu takový „obyčejný" pomeranč. Byla to symfonie chutí, úplná rozkoš, s jakou jsem si ten pomeranč vychutnávala a užívala. Bylo to něco božského. Takto jsem jedla celý týden. Jen ovoce, čerstvě odšťavněné šťávy z ovoce či zeleniny a pak i trochu na vodě dušeného špenátu s trochou těstovin. Každým dnem jsem cítila, jak mi přibývá sil a po týdnu jsem se cítila už úplně dobře. Už jsem zase měla hlad a chuť k jídlu.

A nejenom to. Více jsem se zcitlivěla ke stravě, moje signály co, kdy a kolik jíst byly mnohem jasnější a jednoznačnější, účinek jídla na proudění mé energie zřejmější. Více jsem cítila, co mě zklidňuje a co mě oživuje. Co se týče změn v mém těle, tak jsem byla o 7 kg lehčí (to jsem nečekala, při svém prvním půstu se váha nepohla), poprvé od dětství jsem měla pěkně štíhlé nohy a zjemnila se mi pokožka, úplně zmizelo zhrubění kůže na loktech. Dokonce z mé levé ledviny vyšel močový písek, před lety jsem v ní měla silný zánět. Očista tedy byla silná a splnila svůj účel.

Nepropásněte pokračování článku s důležitým doporučením týkajícím se půstu.

Barbora Müllerová

www.barboramullerova.cz