Čtení pro inspiraci či zamyšlení

Životní lekce

Všichni se stále učíme, život je náš největší učitel. A každý máme své vlastní lekce. Podle toho, co se potřebujeme v našem životě naučit.

Možná jste si všimli, že některé lekce se opakují, částečně proměněné. Prostě se zabýváme podobnými tématy, i když jsme si mysleli, že je máme už dávno vyřešené.

Říkala jsem si, kdy už tohle skončí, když jsem řešila stále podobné problémy a lekce, které se pořád nabalovaly. Trošku mi to bralo sílu a motivaci do jejich překonávání.

Pak jsem ale při sledování jednoho videa zažila pro mě velmi silný a osvobozující aha moment.

Tím aha momentem bylo, že všichni si ve svých životech neseme pár zásadních témat, na kterých po čas svého života pracujeme. A že když se ve svém tématu o nějakou příčku posuneme, následují další lekce.

Není to však proto, že bychom byli neschopní, ba právě naopak. Je to proto, že jsme šikovní a můžeme jít zase dál. Pochopit a poznat další level. Jít zase o něco hlouběji.

Takže posuneme-li se v našem úkolu o nějaký kus, může se časem stát, že budeme znovu postaveni před nový úkol, který bude prohlubovat naše uvědomění a praxi v dané oblasti.

A s každou výzvou, kterou proměníme v činy vedoucí k souladu se sebou a existencí (i když je to vlastně totéž, protože my jsme nedílná součást existence) prohlubujeme své prožívání, svou harmonii, propojení s celkem. A život nás takto krásně vede.

A když si třeba zpětně uvědomíme, jaké životní situace nás posunuly, často to bývají právě ty „negativní" věci, pak roste naše důvěra v život, který nám přináší vždy to, co je pro nás v danou dobu nejlepší. I když to třeba doceníme až s odstupem.

Pak každou životní lekci přijímáme postupně s větší pokorou a vědomím, že je to příležitost se o sobě a o životě něco nového naučit a nebo prohloubit své prožívání, uvést se do větší harmonie.

Tím také postupně přestaneme vnímat a rozlišovat životní zkušenosti černobíle, protože vše může být využito k našemu růstu a zvlášť to platí v situaci, kdy jsme si tohoto potenciálu vědomi.

Postupně začne být život krásným místem k životu, budeme i v těžkých chvílích vědět, že vše, čím procházíme, má nějaký smysl a může nás posunout a posílit. Toto uvědomění je základ pozitivního myšlení a důvěry v život. A s tím se životem jde mnohem snadněji, i když třeba zrovna nezažíváme lehké období.

Také si postupně s prožitými životními lekcemi budeme více věřit. Přeci už jsme toho tolik prožili a poučili se, někam nás to posunulo.

Takže vytrvejme. Lekce budou přicházet stále. Ale s nabytými životními zkušenostmi už pro nás možná nebudou tak těžké. Už budeme vědět, co udělat, na co se zaměřit, abychom úspěšně prošli.

A to je na životě krásné a vzrušující, že je stále kam se posouvat. Nikdy to nekončí. Nikdy nemůžeme dosáhnout konce. Život je jako nekonečné puzzle, kde stále přikládáme nové dílky.

Život je nikdy nekončící proces učení a zakoušení. Tak tedy užijme si ho.

Barbora Müllerová

www.barboramullerova.cz