Čtení pro inspiraci či zamyšlení

Ego je jako lego

Nedávno mne napadlo trefné přirovnání, které bych s vámi chtěla dnes sdílet. O egu se hodně mluví, ale myslím, že většina z nás spíše jen lehce tuší, co to vlastně je. Ego není nic jiného než soubor či množina myšlenkových vzorců. Vzorců, které jsme převzali od svých rodičů či jiných důležitých osob našeho života, či jsme si je později vytvořili zcela sami. Vzorců, které vězní naši duši a brání jí, aby se projevila a my jsme ji mohli poznat v celé její šíři. Vzorců, které nám často brání poznat, či udělat to, co doopravdy potřebujeme. Každý myšlenkový vzorec je jedna kostička lega a je jasné, že čím více kostiček máme, tím ve větším vězení naše duše je. Kostičky se rafinovaně objevují v našem životě a pevně se k sobě přimykají, aby vytvořily krunýř naší duši. Některé kostičky jsou docela malé, celkem neškodné, některé mohou být velké a hodně škodící. Tyto kostičky jsou tak rafinované, že s nimi nejde bojovat, nelze je silou zničit. Naše duše totiž nechce bojovat, ona chce být v souladu. Takže to, co by mohlo bojovat proti egu či s ním není zase nic jiného než naše ego. Prostě si vytvoříme novou kostičku, jejímž úkolem je bojovat proti ostatním kostičkám a tím naše ego nejen že nemizí, ale ono se zvětšuje a komplikuje. Je zesítěné vnitřními vztahy mezi jednotlivými vzorci tak pevně, jako by byly kostičky lega k sobě přilepeny.

Uf, to je ale těžké, asi si řeknete, ale co s tím? Na následujícím příkladu bych vám chtěla ukázat, jak jsem se zbavila jedné kostičky lega, jednoho jednoduchého myšlenkového vzorce. Tím vzorcem bylo: spí se v noční košili či pyžamu. Roky jsem spala ve více či méně pohodlných nočních oděvech, až jsem se postupně během měsíců tak nějak intuitivně a ne zcela cíleně zbavila tohoto vzorce a převážně spím nahá. Nejprve mi začala vadit pyžama. Měla jsem krásná pyžama, radost pohledět, ale ta guma v pase a ty kalhoty, omezovalo mě to v pohybu a různě škrtilo. Začala jsem spát pouze ve volných nočních košilích. Pak jsem na noc začala odkládat náušnice a hodinky. V další fázi i snubní prstýnek, až jsem zjistila, že spát nahá je mi úplně nejpříjemnější. I v zimě, i když máme celoročně pootevřené okno na spaní, abychom měli dost čerstvého vzduchu, který pro příjemný a regenerující spánek potřebujeme. Takže momentálně spím nahá. Dokonce se cítím i o něco otužilejší. Ale je tady jedna zrada. Pokud bych chtěla spát nahá za všech okolností, byl by to zase myšlenkový vzorec: spím nahá. Nebyla bych otevřená jiným možnostem. Představme si situaci, kdy jedeme k přátelům a budeme tam přespávat. Vezmu si s sebou tu nejpohodlnější noční košili, abych v ní případně mohla spát. Večer se do ní převleču a vlezu si do postele (přeci jenom nechci chodit před přáteli nahá). Pak budu pozorovat a zkoumat, co ta noční košile se mnou udělá. Možná mi v ní bude pohodlně a tak v ní klidně usnu. Je ale možné, že mi to bude velmi nepříjemné, a tak tu košili sundám a když budu dlít přikrytá v posteli, tak nikomu nemusí vadit má nahota. Pak je tu ještě další možnost – košile mi bude trochu vadit, ale zase ne tak moc na to, abych ji sundala, takže si na ni zvyknu a usnu. A ještě by se mohla stát další věc – mohla bych se cítit bezradná, bylo by to tak půl na půl, mohla bych mít dilema, co vlastně udělat a tak se nechám vést situací – usnu v noční košili, protože mi to bude připadat vhodnější.

Ego je právě takové naše vězení, které nám diktuje, co máme dělat, i když naše bytost potřebuje něco zcela jiného. Ale pokud se nám bude dařit myšlenkové vzorce oslabovat, budeme postupně lépe rozlišovat naše skutečné potřeby.

V příštím článku si ukážeme jeden názorný myšlenkový vzorec a způsob, jakým s ním můžeme pracovat tak, abychom ho oslabili a posléze se ho zbavili.

Barbora Müllerová

www.barboramullerova.cz