Čtení pro inspiraci či zamyšlení

Proč být autentický?

Co to vlastně znamená autenticita, být autentický? Znamená to být plně sám sebou ve všech životních situacích, projevovat se v souladu se svým cítěním a prožíváním, na nic si nehrát, nestylizovat se do podoby, která se neshoduje s naší vnitřní pravdou a podstatou.

Opakem autenticity jsou role a masky, jsou to projevy, které jsou účelové, vycházejí z ega a těch motivů, proč se stylizovat do nějaké role, či si nasazovat masku může být celá řada.

Lidé, kteří toto dělají, jsou ale sami proti sobě a ani si nejspíš neuvědomují dosah svých činů.

Pokud jsem autentická a žiji dle svých pocitů, ve vnitřní pravdě, tak jsem přirozeně proměnlivá. Mé projevy jsou odrazem mých vnitřních pochodů. Nemusím sama na sebe vytvářet tlak, abych se projevovala v rozporu se sebou sama, abych dostála nějaké naučené roli. Život v autenticitě se proto žije lehčeji a radostněji. Nejsem svázaná nějakými definicemi toho, jak se mám chovat a projevovat, nemusím si pamatovat, jak jsem se kde chovala, nevytvářím si pro sebe nějaká neměnná pravidla a omezení, jsem ve svých projevech svobodná.

Pokud jsem autentická, tak do svého života přitahuji ty správné lidi a situace. Pokud se projevuji pravdivě, pak mám své určité osobní vyzařování, které přitahuje lidi, kteří to mají podobně, lidi, kteří mi sedí a já sedím jim.

Pokud hraji role a nasazuji si masky, pak matu své okolí a má to dva důsledky. Ti citlivější lidé poznají mou přetvářku, to, že uvnitř je něco jiného než na povrchu a takoví lidé se mnou nebudou chtít nic mít. Ti méně citliví lidé či lidé, kteří nejsou ve spojení se svým srdcem, pak přicházejí na základě sympatie s mými projevy, avšak v hloubi mé bytosti mi sedět nebudou.

Tohle je zvlášť důležité v partnerských vztazích, protože pak takovýto vztah je jen jednosměrnou či obapolnou přetvářkou a ve skutečnosti pak nikdy nemůže fungovat.

Pokud jsem autentická, jsem ve své síle. Pokud ale hraji role a nasazuji si masky, pak svou vnitřní sílu ztrácím. Plýtvám jí na úsměvy, které jsou falešné, na radost, která není pociťována a prožívána, plýtvám jí na zájem, který ve skutečnosti nevzniká a nebo předstírám nudu tam, kde přirozený zájem je. Matu tedy nejen okolí, ale i sama sebe.

Naše společnost nás často už od dětství nenápadně formuje do určitých omezených projevů, protože některé projevy nejsou přijímány a nebo jsou považovány za nevhodné.

Nebojme se žít a projevovat se podle své vnitřní pravdy. Každý z nás je jedinečnou bytostí a má proto svůj jedinečný způsob, jakým se projevuje, své jedinečné kouzlo. Toto kouzlo ale nepůsobí na všechny. Nesnažme se proto vyhovět všem a přitom ztratit sebe sama. Nesrovnávejme se s někým druhým. Jsme v pořádku tak, jak jsme a není potřeba na tom nic měnit. Odložme své masky, pokud nějaké máme.

Přijměme se jako bytosti, které jsou zcela jedinečným způsobem namíchány a mají svou vlastní jedinečnou esenci. Uvědomme si, že svět a život je krásný právě pro svou rozmanitost, pro obohacující mnohost různých forem. A i my do tohoto světa patříme.

Barbora Müllerová

www.barboramullerova.cz