Bylo to v období, kdy jsem se intenzivně pročišťovala živou stravou. O živé stravě jsem si ledacos nastudovala, a tak jsem věděla, že se dá sníst spousta volně rostoucích rostlin, z nichž mnohé jsou zdraví velmi prospěšné.
Jednoho dne jsem seděla na zahradě na lavičce, sluníčko krásně hřálo a bylo mi moc příjemně. Dívala jsem se na trávník a najednou se můj pohled zastavil na trsu pampeliškových listů. Vypadaly svěže a křehce a v tu chvíli jsem pocítila fyzickou potřebu jeden lístek utrhnout a ochutnat. Utrhla jsem si ten nejhezčí, vložila ho do úst a začala opatrně žvýkat. Byla jsem překvapená, jakou lahodnou chuť lístek měl. To bylo poprvé, kdy jsem pampelišku ochutnala.
Nedlouho poté jsem zase odpočívala v témže místě a vzpomněla si, jak mi chutnal pampeliškový list. Říkala jsem si, že si jeden dám, když je tak zdravý a minule mi chutnal. Tu potřebu utrhnout ho a sníst jsem ale necítila. Jeden pěkný lístek jsem si utrhla, vložila ho do úst a začala žvýkat. Pocítila jsem ale tak odpornou chuť, že jsem ho musela vyplivnout. A víte proč ta změna? Protože moje tělo po něm nevolalo, v tu chvíli jsem se neřídila svými pocity, nýbrž svou hlavou.
Tato příhoda mi zas a znovu potvrdila to, že moje tělo se mnou občas úžasně komunikuje a že se na své pocity můžu spolehnout. A pokud je poslechnu, tak ku svému prospěchu.
Pokud můžete, řiďte se tím, co cítíte, to vás povede.
Barbora Müllerová
www.barboramullerova.cz
ČTEŠ
Čtení pro inspiraci či zamyšlení
Literatura FaktuV knize sdílím své příběhy a zkušenosti z více než desetileté intenzivní práce na sobě sama. Tvořím také na www.barboramullerova.cz.
