Čtení pro inspiraci či zamyšlení

Intuice

Vzpomínám si, jak jsem před 10 lety pro sebe objevila Oshovy knihy. Našla jsem v nich pro sebe poklad, nesmírně mne oslovily. Všechno mi začalo do sebe zapadat a dávat hlubší smysl. Jednoho dne jsem se začetla do knihy o intuici. Došlo mi, že jsem vlastně celých těch 30 let mého života nežila podle svých potřeb, že mne vlastně celý svět klamal, když mi říkal, co je správné a co ne. Měla jsem hlavu plnou pravidel, myšlenkových vzorců. Měla jsem opravdu velké ego, ba ne, bylo to přímo superego. Ne, nemylte se, neznamená to, že bych byla namyšlená nebo namachrovaná, jak se dnes nesprávně ego povětšinou vnímá, prostě jsem se řídila hodně hlavou. Byla to životní nutnost, ke které jsem došla už v raném dětství, kdy jsem se v zájmu svého přežití musela oddělit od svého prožívání. Byla to velká ztráta, ale když jde o život, jsou velké ztráty povoleny. Měla jsem v sobě mnoho velkých zranění, která se chtěla vyléčit, ale nešlo to, protože jsem se nemohla řídit svými pocity a projevovat se přirozeně. Všechno jsem to musela zatlačit hodně hluboko a zamknout to a zahodit klíč. A protože jsem se nemohla řídit svými pocity, naučila jsem se řídit hlavou. Vytvářela jsem si pravidla podle toho, co po mně chtěli rodiče a všichni ostatní. Bylo pro mne velmi potěšující a úlevné zjištění, že se člověk může řídit tím, co cítí, protože život se mění v každé vteřině a žádné pravidlo na světě nemůže ty změny zohlednit. Ono to totiž vůbec nebylo jednoduché, řídit se hlavou. Má hlava byl takový superpočítač, který analyzoval velké množství dat tak, abych se rozhodla co nejlépe a pokud možno neudělala chybu. Vzpomínám, jak jsem nebyla schopná si v restauraci vybrat z jídelního lístku. Trvalo mi to vždy dlouho, než jsem se rozhodla a stejně ve mně zůstávala taková malá nejistota, jestli jsem si skutečně vybrala dobře. Je ale pravda, že kdykoli se v mém životě jednalo o zásadní rozhodnutí, tak můj vnitřní kompas přeci jenom zafungoval a rozhodla jsem se dobře.

Takže tedy, co to vlastně ta intuice je? Svými slovy bych řekla, že jsou to signály jdoucí z hloubi naší bytosti, které zohledňují celý vesmír, celý svět a jeho proměny. Ty signály slouží tomu, abychom se zachovali v dané situaci tak, jak je to pro nás nejlepší, je to takový náš navaděč, vnitřní kompas. Nikdo jiný nám neporadí lépe, než naše vlastní intuice.

Zezačátku může být poměrně těžké rozpoznat, co je hlas intuice a co je hlas ega. Oni jdou dokonce často proti sobě a pak můžeme prožívat dilema. Sváří se v nás dvě možnosti a my nevíme, která z nich je ta pravá. Intuice hodně vychází z těla, takže tam, kde cítíme nějaké vnitřní puzení nebo tam, kde jedna volba je sympatičtější než druhá, se můžeme podle toho rozhodnout. Často však máme-li dilema, jsme v té chvíli hlavně v hlavě a tělo nám moc nesignalizuje. Pokud máme dost času a nemusíme se rozhodovat hned, tak je dobré to rozhodování odložit, soustředit se na své tělo, začít třeba něco dělat a vrátit se k tomu až později. Pak už může být situace jasnější. Pokud nemáme dost času, tak prostě musíme nějak vybrat. Třeba tu situaci nevyřešíme úplně nejlépe, ale je jisté, že nás to poučí pro příště. Když si tu situaci s odstupem zpětně promítneme, možná si uvědomíme, že nějaké signály v té situaci byly a pomůže nám to zorientovat se příště.

Uvedu vám názornou příhodu, jak funguje intuice, která se mi stala asi před 5 lety. Moje dcera měla se svým sborem předvánoční koncert v kostele. V tomto kostele jsem byla poprvé a když jsem vstoupila, automaticky jsem zamířila k lavicím na levé straně. V tu chvíli jsem si ale řekla, že zpěváci asi budou stát tak a tak, a tedy že bude výhodnější si sednout do lavice na pravé straně kostela. Tak co myslíte, jak to dopadlo? Celý koncert jsem si říkala, že jsem zase naletěla vlastnímu egu, protože jsem na zpěváky neviděla. Kdybych si bývala sedla vlevo, tak bych je hezky viděla. Ale ta situace mě zase poučila. Zase a znova jsem si ověřila, že je dobré si všímat vlastních signálů a poslouchat je. Dokonce se může stát, že vám vaše intuice něco bude říkat a povede vás k jednání, které vám v daný moment vůbec nebude dávat žádný smysl. Často až zpětně doceníme dobrou službu, jakou nám naše intuice prokázala.

A jak intuici probudit? Prostě přesuňte svou pozornost z mysli do těla a všímejte si, jak se cítíte v různých situacích. Stačí vždy vědomě přesunout pozornost k tělu. Tím si začneme být více vědomi vlastního těla a jeho signálů. A pak už jen stačí začít se těmi signály řídit. Začneme být se sebou ve větším souladu a signály budou sílit a budou jasnější. Pravděpodobně mockrát se vám stane, že si uvědomíte signály až zpětně tak jako já tenkrát v kostele, ale to vůbec nevadí. Prostě se učíme a děláme chyby. To k učení patří a je to naprosto v pořádku. Vzpomeňte si na svoje děti, kolik musí udělat pokusů, než se poprvé postaví, kolikrát u toho spadnou. Takže buďte znovu dětmi a učte se a poznávejte život, jaký doopravdy je. Vzrušující a nepředvídatelný.

Barbora Müllerová

www.barboramullerova.cz