Čtení pro inspiraci či zamyšlení

Jak se přepsaly mé porody

Rodila jsem v životě dvakrát a bylo to pokaždé tak, jak jsem nejlépe uměla. Byly to porody v porodnici pod taktovkou lékaře, který porod „řídil" a zasahoval do něj. Byla jsem ušetřena komplikací, a tak jsem své porody vnímala poměrně netraumaticky. V té době jsem ani nebyla zralá rodit jinak. Tak to bylo pro mě a moje děti v tu dobu nejlepší.

Postupem času, jak jsem začala jít životem vědoměji, jsem začala zjišťovat, že rodit lze lépe a radostněji, než tak, jak jsem zažila.

Jednu dobu, jsou tomu už asi dva roky, mě začalo velmi přitahovat téma přirozeného porodu. Do té doby jsem se videím a článkům o přirozeném porodu vyhýbala, protože jsem cítila, že je to pro mě velmi silné téma, které momentálně není vhodné otevírat. Pokaždé, když jsem se nějakým způsobem dotkla tématu porodu, tak jsem následující noc špatně spala a zdály se mi těžké sny.

A tak jsem čekala, jak se to vyvrbí.

A přišel čas, uzrála jsem, a najednou mi představa přirozeného porodu zdokumentovaného ve formě videa či textu přestala nahánět strach. Naopak, pocítila jsem touhu po poznání, která už nebyla provázena nepříjemnými pocity. A tak jsem četla, co jsem k danému tématu nalezla, přečetla jsem spoustu inspirujících porodních příběhů (nejvíce mě zaujaly porodní příběhy Lucie Suché-Groverové, která porodila několikrát bezbolestně), a také jsem shlédla několik záznamů přirozených porodů. Probouzelo to ve mně silné pocity, pokoru a zároveň úžas, jak dokážeme my ženy být silné, když se skrze nás rodí nový človíček na tento svět.

Velmi mě oslovila kniha Znovuzrozený porod od francouzského lékaře-porodníka Michella Odenta. Koho toto téma zajímá, rozhodně doporučuji tuto knihu k přečtení.

Následovala jsem tedy volání své duše a sytila ji obrazy a slovy promlouvajícími o přirozenosti porodu, o tom, že my ženy, pokud máme vhodné podmínky, tak jsme schopny porodit bez vedení zvnějšku, bezpečně, a že porod může být krásným mystickým zážitkem.

Také jsem hltala články a videa o nošení dětí v šátku, o tom, jak šátek umožňuje matce i dítěti trvalý úzký kontakt už od okamžiku zrození, který je pro oba velmi vyživující a dost zásadní pro psychickou i fyzickou stabilitu a odolnost dítěte.

Následně jsem vnímala, jak se mi do mé mysli stále více a více vkrádají obrazy, jak přirozeně rodím, jak nechávám své tělo dělat práci, pro kterou je od přírody vybaveno a nepřekážím mu. Obrazy, jak po porodu tisknu své dítě na hrudi a vnímám, jak je to hřejivé a naplňující.

Nebyl v tom záměr, nebyly to vizualizace z ega, které by chtěly něčeho docílit, prostě se to samovolně dělo a já tomu jen nepřekážela, jen jsem tomu dávala prostor.

Došlo mi, že se tímto způsobem, těmi příjemnými obrazy, sama léčí má duše, že se přepisuje limbický otisk mých dvou nepřirozených porodů. Byla jsem šťastná, že se to děje a naplnilo mě to úctou a pokorou k životu, který když mu nebráníme, tak dokáže vyhojit i stará nevědomá zranění a dosytit to, co syceno nebylo.

Život je zázrak a mystérium. A pokud ho doopravdy žijeme, připraví nám spoustu vzrušujících překvapení.

Nebojte se následovat volání své duše, když přijde ten správný čas.

Barbora Müllerová

www.barboramullerova.cz