Čtení pro inspiraci či zamyšlení

Meditace, vizualizace, afirmace

Pro vás, kteří se pohybujete v oblasti duchovna či osobního rozvoje, tato slova nejsou sprostou nadávkou. Určitě jste se s nimi už setkali alespoň teoreticky, možná mnozí i prakticky. Jsou skloňována všude a člověk by snadno mohl získat dojem, že bez nich to nejde, že bez nich se člověk dál neposune. Chtěla bych dnes sdílet svou zkušenost a pohled na tyto metody seberozvoje.

Když jsem se před více než 10 lety rozhodla, že vezmu svůj život a svoje zdraví do svých rukou, meditace s vizualizací světla byla jedna z prvních věcí, které jsem začala praktikovat (pominu samostudium v oblasti duchovna a seberozvoje, práci s kameny,... zkoušela jsem kdeco). Všude se psalo, že člověk je pak plný energie a jak je to úžasná věc, ta meditace. Zezačátku jsem měla pocit, že nejsem tolik unavená, že to opravdu funguje, jenomže já jsem nebyla tolik unavená, protože jsem ztrácela kontakt se svým tělem, byla jsem ve větším napětí, a tělo nevysílalo signály k odpočinku tak jako dřív. Pak při jedné meditaci se jakoby utrhlo více energie z kořenové čakry, cítila jsem, jak mnou stoupá nepříjemné teplo a bylo mi hodně úzko. V tu chvíli jsem poznala, že meditace mi škodí (později jsem tomu porozuměla a zjistila, že mě meditace vytahuje z těla) a přestala jsem ji praktikovat. Pak za pár týdnů přišlo zásadní prozření mého života, kdy jsem poznala, odkud a kam kráčím, a že nedostatečné uzemnění, ukotvení, spojení se sebou a se zemí je mojí celoživotní slabinou. Hledala a zkoušela jsem, co mi dělá a nedělá dobře, a to vlastně dělám celých těch 10 let.

Vyhýbám se i vizualizacím, protože cítím, že mi nepomáhají, spíše naopak. Ony totiž ty vizualizace klasicky vycházejí z hlavy. Prostě chceme na sobě pracovat a něčeho dosáhnout a tak si sedneme a vizualizujeme (představujeme si chtěné). Jenomže my (naše hlava či ego, je jedno, jak to nazveme) nemůžeme vědět, co právě nejvíc potřebujeme, můžeme to jen zacítit srdcem, může to jen vyjít z naší duše. Pokud to zacítíme, pak se vizualizace děje řekla bych sama od sebe, respektive vychází z potřeb naší bytosti a není k tomu potřeba žádná mentální energie, prostě jen necháváme probíhat to, co se chce projevit. Tak se mi například přepisoval otisk porodu mých dětí. Prostě se to dělo samo od sebe, pořád se mi opakovaly představy, jak přirozeně rodím, jak nosím své děťátko na své hrudi a bylo to provázeno příjemnými pocity.

To samé je i s afirmacemi. Ty jsem nikdy nezkoušela ač věřím, že to na určité úrovni funguje, ale připadá mi to jak vymývání vlastního mozku, programování se k něčemu. A zase, většina afirmací si troufnu říct, že se děje z nějakého popudu našeho ega, prostě třeba chceme být šťastni a tak několikrát denně opakujeme, že se cítíme šťastni. A nebo chceme mít úspěch v podnikání, tak afirmujeme a afirmujeme, možná toho i dosáhneme, ale nikde není psáno, že to je to, co je pro nás nejlepší. Pokud afirmace přichází ze srdce, z mého nitra, samovolně, pak jí dám prostor, jaký je potřeba, ale jinak u mě nemá šanci.

Asi si řeknete, co tedy dělám, jak se sebou pracuji? Já hlavně prociťuji a všímám si souvislostí. Stále si všímám světa uvnitř sebe, svých pocitů, emocí, počitků, signálů, hodně se spoléhám na intuici, ale zároveň si všímám i světa vnějšího a mých interakcí s ním. Odkrývám a naplňuji svoje potřeby. Poskytuji potravu nejen svému tělu, ale i své duši. Nepotlačuji své emoce. Poznávám a rozpouštím svoje ego. Přijímám a nechávám odcházet své bolesti a strachy. Když se cítím hodně unavená, špatně ukotvená, či se necítím dobře, pak se mi nejvíce osvědčilo si sednout nebo lehnout do pohodlné polohy tak, jak se mi chce a pak se soustředím na své tělo, přesouvám do něj svou pozornost, své vědomí, vědomě uvolňuji zaťaté svaly, vnímám svůj dech a jeho proměny, vnímám své myšlenky a reakce mého těla na ně, tímto způsobem se kotvím. Někdy rozjímám na téma, které je pro mne v tu chvíli aktuální. Téměř všechny vhledy, a že jich bylo nepočítaně, kterými roste a rozšiřuje se mé vědomí a kterými se posouvám dál (vhled je takový ten AHA efekt, kdy najednou si uvědomíte nějakou hlubší souvislost), se mi přihodily právě při takovémto vědomém odpočinku a zklidnění.

Pokud vám meditace, vizualizace nebo afirmace nejsou sympatické či vám nesedí, tak se do nich nenuťte. Třeba potřebujete něco úplně jiného. Třeba je pro vás nejlepší začít si více všímat sami sebe a svých potřeb, to bohatě stačí. Můžete jít, kam vás to táhne, můžete být tam, kde se cítíte dobře, můžete být s tím, kdo je vám příjemný a sympatický. Můžete si dělat dobře. Pokud vás něco osloví, pak to může být ten správný směr. Nechte si nějaký čas jen pro sebe, aby k vám mohly přijít vhledy či aby se mohla začít projevovat vaše intuice. Většina lidí je tak pohlcena vnějším světem, že vůbec nemají kontakt sami se sebou, se svou duší, a tak k nim jejich duše nemůže promlouvat. Ale to vše je možné změnit. Stačí jen chtít.

Barbora Müllerová

P.S. Meditace byly vymyšleny ve východních zemích, kde byli lidé dobře sami v sobě ukotveni, žili přirozeně a spiritualita zde byla běžnou praktickou součástí života. My jsme meditace z východu převzali, ale západní současný člověk je člověkem, který má jiné potřeby než např. Ind. Běžný západní člověk se vysoce pravděpodobně nepřirozeně narodil v porodnici, byl oddělen od své matky, často nebyl kojen a už vůbec nebyl nošen, byl tvarován rodiči k jejich obrazu, ve škole unifikován a zestádněn, v práci vyčerpán, takže často vůbec nepoznal, co je to být sám sebou. Může mít narušené propojení těla a duše a z toho důvodu meditace nemusí být pro něj vhodná.

Vyzkoušeno na vlastním těle. :)