A R M Y

*5*

Mé nohy už chodily na auto bota. Jen co jsem došla do kasáren, lehla jsem si na první postel, co jsem viděla. Byla jsem i moc unavená na to, se rozhlídnout okolo sebe

"Hej Alex..." zašeptal někdo. "Aleeex." ozvalo se zase, což mě přimělo otevřít oči. U mojí hlavy klečel Alec, který nevypadal vůbec unaveně. Ba naopak jako by teďka vstal po dlouhém spánku na velice pohodlné posteli. "Hmm?" vydala jsem ze sebe tázací zvuk a sedla si. Mám natrhnuté lýtka, ale díky bohu, moje stehna mě nebolí.  "Máme další cvičení a ten, kdo tam nebude si prý hned balí věci a mizí zpět do školy. Nechtěl jsem, ať to prošvihneš." sdělil a stoupl. "Jo dobře díky, už jdu." řekla jsem rozespale a nějak se vydrápala z tvrdé matrace.

To cvičení byla překážková dráha. Schovala jsem si obličej do dlaní, protože to bude opravdu těžké. Kluci okolo mě se plácali na zádech se slovy, kdo to komu natře, mezitím co já jsem byla těžce nevyspaná.
Dráha spočívala v tom, že tam byl nějaký prostor pro sprint, zeď, kterou musíme přelézt, drát, který musíme podlézt a nakonec i přebrodit malé, ale předpokládám, že dost hluboké jezírko.
Jako pevní šla várka kluků, kteří to zvládly levou zadní. Nejhorší čas byl sedm minut. Teď šla Rose. Byla nervózní, rozklepaná a neustále přešlapovala. "Start!" Ohlásil jeden voják a zároveň zmáčkl stopky. 
Každým krokem měla problémy. Co se s Rose poslední dny stalo? Do teď byla soběstačná, povrchní, drzá a myslela si, že všechno zvládne, což se jí dařilo. Ale poslední dobou je tak křehká. 

Opravdu dlouho byla na dráze a když doběhla, byla od hlavy až po boty mokrá, od bláta a hned se udýchaná vyvalila do trávy. "dvanáct minut, holka měla bys zabrat." Řekl ten stejný, co jí to odstartoval a pak se podíval na mě. "Jestli jsi Alexandria, tak si nastup." Přikývla jsem a uposlechla rozkaz. 
Zhluboka jsem se nadechla. Musím se soustředit na trať, ne na zvědavé pohledy kluků, jaký čas asi budu mít. "Start!"
Tak jo... První je pár desítek metrů sprintu, to jsem zvládla za pár vteřin, neboť běh je moje silná stránka. Následovala zeď, která je vysoká tři metry, ta se musí přelézt bez pomoci. V dostatečné rychlosti a dálce jsem se odrazila a přichytila na zdi. Po vteřině jsem se vytáhla, což mě hodně vyždímalo. Seskočila jsem do rozmočené hlíny, na které to klouzalo jako blázen. Přede mnou byl stříbrný drát, který je postaven hodně nízko. Klekla jsem na zem a následně to podlezla. Podle mého mínění jsem se nedotkla ani jednou. Zase jsem vyskočila na nohy a tentokrát se chystala do malého jezírka. Je hloupost tam plavat pomalu, což jsou prsa (pro někoho-je to druh plavání) nebo tam vlézt jako když jste z cukru. Skočila jsem tedy šipku, potopila se hodně hluboko, ale zato mi to dalo velký časový náskok.
Vyběhla jsem z body a dokončila trať dalším sprintem do cíle. 
Nebyla jsem zase tak vysílená, pořád mi zbýval dech, ale zabrat mi to dalo. Typuji, že mám tak osm minut, možná trochu více. Zase tak rychlá jsem nebyla. Voják se na mě ani nepodíval, jen si začal něco zapisovat do tabulky a u toho řekl. "Skoro pět minut." 

Podle řečí kolem sebe jsem poznala, že nejlepší čas byl čtyři a půl minuty, což bylo od Ashera, od koho jiného a druhý nejlepší čas byl od nějakého Michaela, což toho kluka neznám. Já byla třetí nejlepší. "Jo!"Řekla jsem si sama pro sebe a nenápadně jsem se zaradovala. "To není fér, bez tak jí nadržuje jen proto, že je holka!" Řekl někdo, ale nepostřehla jsem kdo, jinak by jsem mu věnovala vražedný pohled. "A Rose je asi chlap ne, ty vole." Odpověděl mu někdo a hodně lidí mělo výbuch smíchu. Prostě třída plná imbecilů, to říkám furt. 

Jako poslední cvičení na dnešek jsme měli běžet deset kilometrů, což po dnešku bylo pro některé smrtelné. Ale jsme budoucí vojáci, tohle prostě musíme umět. 

Vyvalila jsem se do té stejné postele jako minule a nabrala dech po tom běhu. 

Venku už byla tma, v kasárnách ticho, neboť předpokládám že všichni kromě mě už usnuli a já pořád přemýšlela. Zajímalo by mě, jak se asi má moje matka na odvykačce a můj otec ve vězení. 
"Hej Áčko." Zašeptal někdo. Vážně netuším, jestli je to na mě, tak jsem jen nereagovala. "Vím, že nespíš... A jo.. No, Alex." Takže jo, bylo to na mě. "Huh?" Sedla jsem si a rozhlédla se, kdo na mě tak pozdě mluví. "Teď máš skvělou možnost," byl to Asher. Stál před mojí postelí jako nějaká major, opíral se bez přestání mě pozoroval. "můžeš mi ukázat, jak hravě by jsi mě přeprala." Jen co to dořekl, zasmála jsem se. Ale tiše, aby to nevzbudilo všechny okolo mě. "Blázníš? Je noc, chci spát blbe." Odbila jsem ho a zase si lehla "Takže opětovné kecy a nic neuděláš. Příště méně mel a více konej Áčko." Jeho tón hlasu byl ignorantský a přímo děsivý. Působil jako ten sexy kluk z hororu, který vás vyláká ven a pak vás vykuchá. "Nejsem Áčko, pro tebe ani Alex. Říkej mi Alexandrio." Zašeptala jsem a více se přikryla peřinou. "Zvedni tu tvojí prdelku a pojď se mnou ven." Trochu zvýšil hlas a nakonec mě odekryl. "Ježíšmarjá!" Vyjekla jsem, protože jsem na sobě měla pouze tričko a kalhotky. Hned jsem se zase přikryla na zpět a začla se červenat. "Už ses na mě připravila jo?" Nahodil otravný hlas a úšklébl se. "Tak vypadni ven, převleču se a nakopu ti zadnici." 

 - - - - - - 
Vyhovuje vám, jak píšu teďka dialogy v odstavcích, nebo mám dávat to, co každý říká na nový řádek?:)