A R M Y

*6*

Nebyl čas se oblékat dlouho, proto jsem na sebe hodila černé legíny, bílé tričko s dlouhým rukávem a typickou khaki bundu. Vylezla jsem ven, kde bylo mimochodem snad minus milion stupňů a kráčela k postavě, kterou osvěcovala lampa. Je opravdu zvláštní, že tu mají světla, které to tdy neustále osvětlují i v noci. Když jsem se postavila vedle něco, vydechl na mě kouř z cigarety, kterou držel mezi prsty. Teď v té tmě vypadá hodně nebezpečně. Upřímně se ho i dost bojím, ale on jen mlčí a znovu si potáhl. Nakonec zašmátral do kapsy a nabídl krabičku i mě.
"Ne díky, tohle mě nějak nebere." Řekla jsem a zakroutila hlavou a trochu od něho odstoupila.
"To se divím, třeba Rose ty cigára ode mě bere jako hladová." Nad tímhle jsem se trochu pozastavila? Buď s ní chodí, kamarádí a nebo je to ten její bratr, který mě tiše nesnáší.
"Rose?" Dodala jsem zamyšleně.
"Jo Rose," Odkašlal si a znovu popotáhl. "je to moje kamarádka. Sice to moc nejde poznat, ale známe se dost dobře." Neoddechla jsem si a ani nebyla udivená, Ashera ráda nemám. Nic mě k němu neváže a ani mi na něm nezáleží. Možná.
"Jo jasně, v pohodě," Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět. "hele neměla jsem ti náhodou natrhnout prdel?" Jen co jsem to dořekla, hlasitě se zasmál a já se k němu přidala.
"Tos měla no, ale nedělej si žádné naděje. Klidně se vzdej." Mrknu na mě a dokouřenou cigaretu hodil na zem.
"Já se nikdy nevzdávám, to raději prohraji." Mrkla jsem na něho na oplátku já. Ale než jsem stihla cokoliv udělat, tvrdě mě přirazil na zeď od kasárny a pevně mi chytl obě ruce.
"Nedržíš rovnováhu." Po těchto slovech jsem mu dala kolenem mezi nohy a ušklébla se u toho.
"Ty máš zase špatný postoj." Pevně k sobě přitiskl víčka a zhluboka se nadechnul.
"Mrško."
"Říkej mi spravedlnost," už zase otevřel oči a vpil se do těch mých. Trvalo pár vteřin, než jsem začla opět vnímat. "Ashere, proč když jsi mi tehdy sebral tu zbraň, abych prohrála, jsi mi nakonec napomohl k jednomu z nejlepších výsledků?" Svůj stisk na mých dlaní jemně povolil a nakrčil trochu obočí.
"Já vlastně ani nevím, bylo mi tě pak líto. Tvrdě jsem tě srazil na zem. Spadla jsi ze stromu, byla to fakt rána."
"To si teda piš, že byla... Ale i tak díky, ten běh by mě už pak dorazil." Můj hlas byl teď tišší a skoro jsem šeptala.
"Já vím že jo, protože jsi lehce zranitelná duše."
"To teda nejsem." Zavrčela jsem na jeho úsměv.
"Kdo je tam?!" Řekl silný a výrazný hlas. Oba s Asherem jsme vyrazily ke dveřím a schovaly se zpět do kasáren.
"Dobrou noc." Broukla jsem na něho a schovala se pod peřinu, jakože spím. Asher udělal to stejné, přesně včas, kdy se dveře otevřely a do vnitř někdo vešel. Rozhlídl se okolo sebe, něco si pro sebe zabrblal a odešel. Oddechla jsem si a snažila se usnout.

Ráno jsem se probudila utahaná a rozespalá. Ještě jsem se párkrát převalila, než jsem vylezla z postele. Když šel Asher okolo mě s nějakou partou kluků, on vůbec nevypadal unaveně. Spíše plný energie a okouzlující jako vždy. Zasmála jsem se nad tou větou v mojí hlavě a vydala se tam, kam šli všichni.
"Seznamte se s naší ranní rozcvičkou, prdi!" Řekl další neznámý a spoustu lidí se nad jeho oslovením zasmálo, což aji já. Celá rozcvička spočívala v desetiminutovém běhu, nebo spíše sprintu, sto dřepů a čtyřicet kliků. Jestli tomuhle říkají rozcvička, jsem už teď out. Tak tohle bude opravdu zajímavý den. "Teď máte půl hodinu na snídani, pak se sejdeme zase tady!"

Vešla jsem do menší jídelny, než jak je u nás na škole, vzala jsem si vajíčka se slaninou s čajem a šla si sednout k nejbližšímu stolu, kde už seděl nějaký kluk. S chutí jsem se pustila do jídla a nenechala si chuť zkazit nějakými řečmi.
"Hele tam je Alex." Avšak tahle věta mě zaujala. Rose na mě pokynula hlavou a vedle ní šel Alec. Napadlo mě pouze jediné, proč jdou spolu a to, že ho Rose uklofla.
"Ahoj." Pozdravila jsem je oba a čekala, kam se posadí. Rose si sedla naproti mě a Alec vedle ní.
"Kam jsi to večer zmizla?" Špitla a dala si do pusy housku s marmeládou. A sakra... Já myslela, že všichni v kasárnách spali.
"Nikam..." Podívala jsem se bokem a modlila se, aby to už neřešila. 
"Alex, já nejsem slepá."
"Odpověz jí, nebo tě naotázkuje k smrti a nedá ti pokoj." Doporučil mě s úsměvem Alec a taky se pustil do svého jídla.
"Chtěla jsem prostě na vzduch, to je všechno a neřeš to už. Rose jsou to moje věci."
"No jak myslíš, já se chci chovat jenom kamarádsky." Odfrkla si a vražedně se na mě podívala, jakože že ať se nechovám tak sobecky a že ona je nevinná. 
"Rose a dost! Přestaň ze sebe dělat chudinku, do teď jsi o mě ani nezavadila, tak mě teď neotravuj." Dostala jsem ze sebe naštvaně, zvedla se a odešla pryč. 

- - - - -
Kapitola je kratší, ale chtěla jsem něco už vydat:D