A R M Y

*7* - část -1-

Ještě dnešek, to zvládnu. Odjíždíme dneska v podvečer. Dvě noci jsou za námi. Včera jsme ještě běhali-sprint. Vydechla jsem a obličej si schovala do dlaní.
S Rose chci být kamarádka, neboť nechci být pořád sama, ale vytáčí mě, jak se ke mě najednou přivtěřila, když jí teče do bot.
Teď je pět hodin ráno, svítá, je zima a oni nás vzbudili. Vstala jsem a došla k Rose, která kolem mě smutně procházela.
"Promiň, včera jsem na tebe byla až moc hrubá." Rozespale jsem zachraptěla a přidala na kroku, aby jsem šla stejnou rychlostí jako ona.
"Ne, vlastně tě hodně chápu. Být tebou, udělala bych to stejné." S nadějí se na mě usmála a a jí to oplatila.
"Nevíš, co nás teďka čeká?"
"Jojo, Alec říkal, že jdeme do terénu. Včera večer pršelo, všude je bláto, mokro a oni nás tahají na nějaký výšlap."
"Prostě Armádní škola Východu co víc si můžeme přát."

Venku ještě poprchává, takže jsem si dala kapuci a rozhlédla se okolo sebe. Byli tu naprosto všichni, což je opravdu hodně lidí. Pořád do mě někdo žduchal a já byla opět vytočená.
"Utište se! Teď se rozdělíte do tří týmů, každý půjde jinou trasou, ale cíl máte stejný! Vedoucí jsou moji muži. Na konci této trasy vás čeká autobus, který vás doveze domů, což znamená, že na výšlap si s sebou berete své baťohy s věcmi!" No tak to snad ne. Tenhle výlet je nad moje síly.

Nakonec jsem byla v týmu s Rose a Alecem. Vážně netuším, kam se vypařil Asher, ale je mi to zcela jedno. Zařadila jsem k našemu týmu a čekala, jestli někdo něco řekne. 
"Vyrážíme, pokud máte nějaký dotaz, zeptejte se mě po cestě, nemůžeme otálet!" A tak jsme vyšli. Hádejte, kdo to tady celé uzavíral. Já. Šla jsem sama, ruce jsem měla obtočené okolo prsou, klepala jsem se zimou a neustále jsem zabořovala do bláta.

Musím myslet na to, že až dojdeme do cíle, odjedeme na naší školu, kde si pak lehnu do své postele na pokoji. Těším se na to teplo, jídlo a žádné úkoly, které mě zničí. 
Právě jsme byli v hustém lese, kde jsem neustále zakopávala a tenké větvičky mi švihaly do obličeje.
"Bude už přestávka?" Zeptal se někdo přede mnou. Vždyť jdeme tak hodinu. Ty děcka asi zapomínají, že soutěžíme, který tým tam bude první. 
"Přestávka? Žádná nebude a pohni kostrou, chci tam být jako první, neboť ti, co chytnou dřívější autobus, budou ve škole o hodinu dřív!" Zavrčel na daného člověka někdo. Musím si pospíšit, musíme to vyhrát, nebudu tu trčet už ani o minutu déle.

Asi po další hodině začínalo poprchávat. Malé kapky mi dopadaly na vlasy, ramena a stékaly dolů. Byla jsem promočená na kost a zaklínala jsem každý další krok, který musím podniknout. 
"Prtě, jak jsi maličká, přehlédl jsem tě!" Zasmál se nějaký kluk. Hned jsem na něho zvedla pohled. Chodím s ním do třídy, ale absolutně ho neznám a ani netuším, jak se jmenuje. 
"Nech si ty kecy a pokračuj v cestě!" Štěkla jsem po něm a snažila se ho předehnat, ale mihem byl zase u mě. 
"Nebuď hubatá, na to, že nic neumíš jsi nějaká drzá." Bouchnul mě do ramene, což mu přišlo asi hodně vtipné, když se hlasitě uchechtnul. 
"Předpokládám, že ve sprintu by jsem tě dala co by dup a přeprala by jsem tě poslepu, takže zavři zobák. Na to, jakou máš v sebe víru jsi nějaký hloupý." A máš to chlapče. Vítězně jsem se na něho podívala a zvedla jeden koutek svých úst. Tyhle blbce už mám v kapse. Čím déle tu jsem, tím více si s nimi umím poradit.
"Káčo pitomá..." Zašeptal si sám pro sebe a byl ode mě pryč. 

Určitě už jsme těsně před cílem. Zase jsem úplně vzadu, protože ve předu mě každý uráží. Tady je alespoň klid, ale začalo pršet o dost více. Těžké kapky zavrhly každičký zvuk a znepříjemňovaly všechen pohyb, který nemířil dolů. 
Pak jsem ale špatně šlápla, půda pode mnou se shrnula a já se začala kutálet. 

Všechno se stalo tak rychle, že nevím, co vnímat. Jestli tu bolest mého kotníku, zápěstí, hlavy, to jak moc jsem promočená nebo že mi píská v uších. Jediné, co vím jistě je, že ležím schoulená v klubíčku a zmůžu se jenom na zaškemrání o pomoc, ale jak jsem již zmínila, déšť byl proti mě.

- - - - - 

Trošku kratší díl, já vím, ale já to jednoduše chtěla ukončit tady a jdu se hned vrhnout na další kapitolu, ale nevím jestli vyjde ještě dneska - no snad ano:D