A R M Y

*19*

Naše kroky byly to jediné, co jsem slyšela. Jako by na téhle centrále nebyl jediný člověk a oni nám vyklidili pole, ať poklidně utečeme. Nervozitou jsem se rozhlížela a čekala, kdy mě někdo sejme, ale pořád se nic nedělo. 
"Co se pořád tak rozhlížíš, nejsem přece pako, abych si to nějak nezajistila. Ve středu centrály jsem vyhlásila poplach, takže jsou všichni tam... Oni naletí na všechno." Řekla Urnni mezi tím, co se snažila nějak nabrat dech v rychlém sprintu k východu. 

Jen co jsme zahnuli za roh, objevila se před námi skupina lidí. Bez myšlení jsem se zastavila a zamířila na ně, ale Asher mi položil ruku na hlaveň pistole a sklonil jí.
"Jsou to naši, uklidni se Alex, celá se třeseš." A měl pravdu, nevím proč, ale opravdu se bojím toho, že to má matka zjistí a všechny nás tu zabije. 
"Všechna křídla jsou čistá, velitelko." Ozval se velice mladý kluk a ohlásil to Urnni, která se na něj opovrženě pohlédla, ale pak se zašklebila.
"Výborně." Dodala a malou kartičkou, kterou přiložila k většímu zařízení, které problikávalo, otevřela obrovské dveře. Do očí se mi zabodly sluneční paprsky a pohled jsem si musela zakrýt očima. 
"Dělej Alex!" Vykřikl Asher a pevně mě chytil za loket, kdy mě za sebou tahal. Bylo mi to opravdu nepříjemné, tak jsem se po pár metrech vytrhla a ohlédla se za sebe. A tam se k mému údivu začalo seskupovat nespočet vojáků, kteří na nás mířili.
"Do prdele!" Rozkřikla se Urnni, která zběsile střílela za sebou. Palba se okamžitě řítila i z druhé strany a já se sesunula k zemi. Jakmile jsem dopadla ucítila jsem něco malého, co mě štíplo do ramene, ale bolest okamžitě ustála. Totéž udělali i všichni ostatní a snažili jsme co nejrychleji odplazit k malé zídce. 

Jakmile se tak stalo, sesunula jsem se k zemi. Byla jsem myslí úplně někde jinde. Nedokázala jsem radikálně myslet, jednoduše mi všechen výcvik vypadl z hlavy a já si připadala jako pitomý voják, která drží poprvé v ruce zbraň. 
"Alex! Alex! Sakra slyšíš mě?" Ale po pravdě jsem ho moc neslyšela. Pohled do vyděšené tváře od Ashera se mi zužoval. Srdce mi zběsile tlouklo a zdá se, že mi zničí všechny kosti a probojuje se ven. Moje kosti byly jako želé a já se uvolnila úplně. Nemohla jsem se vůbec na nic soustředit. "Prohlédni jí, mám pocit, že jí někde postřelili!" Asher teď zněl až vyděšeně, zdá se, že se cítí stejně jako já. Cítila jsem na svých bocích a lopatkách letmé dotyky, ale nedokázala jsem vydedukovat, proč mi to dělají. 
"Podívej se okolo, zasáhli více lidí. Ale Ashere, ani nestřílí s normálními náboji, chtějí je uspat nebo co. Jsou spíše jako paralyzovaní, okamžitě pojď, než se to stane i nám!" I když bylo moje tělo absolutně nefunkční, mysl mi nějakou formou běžela. 
"Nenechám jí tady, kdy konečně pochopíš, že mi na ní záleží?!" Okamžitě po ní Asher vyjel a já se zvedla do vzduchu. Mám pocit, že mě nese. 

Postupně jsem ztrácela přehled úplně o všem. Neexistoval pro mě čas, hluk se mi zdál podivně tichý a všechny pohyby tak pomalé. 
I když jsem se opravdu snažila, nemohla jsem vydedukovat, co se doopravdy děje, všechno bylo až poměrně hodně rozmazané a postavy se neustále pohupovaly, jako by se mi točil pohled na svět.

*

Připadalo mi, jako by mi někdo rozpůlil hlavu a poslepu jí zašil zpátky k sobě. 
Otevřela jsem oči a mezi tím, co jsem se snažila nadechnout vlhkého vzduchu, jsem se posadila a přemýšlela, co se to sakra děje. 
Ležela jsem v opravdu malé místnosti a podle okna jsem vydedukovala, že to je střešní pokoj. Automaticky jsem sáhla do kapsy, ale zbraň tam nebyla. 
Nervózně jsem se postavila, ale připadala jsem opravdu slabá, podlomila se mi kolena a já hlasitě dopadla na dřevěnou podlahu. 
"Auuu..." Zajíkla jsem bolestí a potlačila slzy, které se mi draly do očí. V další vteřině se dveře prudce otevřely a v nich byl Asher. Vypadal více nervózně, než běžně. Avšak následně si oddychl, přišel ke mě blíže a pomohl mi na nohy.
"Jsem moc, rád, že jsi v pořádku. Opravdu jsem se o tebe bál..." Mluvil tiše a pomalu mi peřinou přikrýval nohy. Bez mrknutí jsem ho pozorovala a nemohla jsem od něho odtrhnou oči. 
"Co, co se stalo?" Měla jsem tichý hlas, jako bych dlouhé noci křičela. Od toho, co jsme vyběhly z obrovských dveří si nic nepamatuji. 
"Postřelili tě. Nevím, co to mělo znamenat, bylo to nějaké sérum, které tě paralyzovalo. Asi ta šílená babizna nechtěla riskovat, že tě postřelí, tak tě chtěla pouze uspat..."
"A tys mě tam nenechal." Řekla jsem nadšeně a byla jsem nesmírně ráda.
"Oplatil jsem ti tu maličkost se záchranou životu, pamatuješ?" Ušklíbl se a posadil se vedle mě. 
Připadala jsem si opravdu unaveně, tak jsem mu položila svojí hlavu na rameno a zavřela oči. "Měla by jsi ještě odpočívat, pak ti dořeknu zbytek." Pokračoval a dal mi ruku na bok, aby mě donutil si lehnout, ale já položila své studené ruce na jeho krk a podívala se mu do očí. Nechtěla jsem spát, chtěla jsem vše vědět. 
"Děkuji." Špitla jsem a opřela své čelo, o to jeho. Krev mi pulsovala v žilách a potlačovala jsem nutkání se zachumlat pod peřinu. Poznala jsem, že sedí bez jediného pohybu, jako by nemohl pohnout ani konečky prstů. Cítila jsem jeho teplý dech na mé studené tváři a pak jsem otřela své rty o ty jeho. Pouze se nepatrně zachvěl a pak mě políbil na spodní ret. Připadalo mi, jako by mi moje tělo začalo hořet a studená pokožka se najednou změnila ve žhnoucí uhel. Nakonec jsem mu pod dalším polibkem zasunula prsty o vlasů a pevně se ho držela. Jako bych se bála, že se mi každou vteřinu vypaří. 
I když jsem opět uslyšela zavrzání dveří, nějak jsem se od něho nemohl odtrhnout. 
"No to si ze mě děláte srandu, že jo?!" A já poznala Urnni, která se panovačně rozkřikla. Hned jsme se na ní oba podívali a odtrhli se od sebe. Bez dechu jsem sledovala červenovlasou dívku, která se tvářila nadmíru naštvaně a následně práskla dveřmi. 
"Tak tohle si u ní už nevyžehlím." Špitl usměvavě Asher a poškrabal se na týlu. Musela jsem se tomu hlasitě zasmát. Najednou mě přešla veškerá únava a já byla na moment opravdu šťastná. 

----------
Je to normálně dlouhá kapitola, ale přijde mi, že obsahově je nějak krátká. 
Nuže, snad se vám aspoň nějak zavděčím tím, co se tam stalo:D ^^
> ale já jsem si to psaní užívala 3:D