A R M Y

*10*

Kotník se mi konečně zahojil a tím jsem už mohla normálně pokračovat ve výcviku. 
Dostavila jsem se na další hru, což je teďka obsazení určité budovy. Rozdělíme se do dvou týmu, kde se určí i kapitán. Pak se vybere budova, kde ve vevnitř někdo bude a my jí budeme muset obsadit. Není to nic extra těžkého, ale jakmile vás jednou zasáhnou, končíte. 

Převlékla jsem se do zcela černého oblečení a dala si i výzbroj-což je jeden nožík, který se při zásahu zatáhne zpět, ale vypustí  neonovou tekutinu, která svítí. Nezraní vás to, ale automaticky končíte. A pak zbraň, také s neonovými střely, jakmile někoho zasáhnete, jde to moc dobře poznat. 
Byla jsem v týmu s Alecem, a proti mě byla Rose. Asher tady vůbec nebyl, nejspíše je dneska přidělen do jiné třídy. 

"Alex je dneska šéf, budete jí poslouchat na slovo." Vykřikla Collins a mě hned zaskočilo.
"Cože?" Vypískal jsem. Vždyť tohle přece nemohu zvládnout.
"Je rozhodnuto bruneto, všechno je teď na tobě. Já se poroučím a pá." Rozloučil se a odešel. 

"Ehm," Odkašlala jsem si a snažila se nemyslet na to, že mě teď pozoruje každý v našem týmu. "Dobře... Dva tedy půjdou k hlavnímu vchodu to obejít, pokud tam bude volno, ukažte rukou, zbytek pak půjde se mnou. Nakonec se rozpůlíme, jsou dva vchody a budou dvě skupiny po šesti lidech. Útočte a zmáčkněte co nejdříve tlačítko." Pak na mě každý vyvalil oči a stál bez pohybu.
"Tak na co čekáte, pohyb, pohyb." Snažil se je rozehnat Alec, za což mu děkuji. 
"Zkontrolovat to jde Nick a Edward." Rozkázala jsem a schovala se za masivní kámen. 

Po pár minutách na nás ti dva zamávali a my vyšli vpřed.
"Rychleji a krčte se!" Zavrčela jsem a doběhla jsem k polorozpadlému skladu. Zády jsem se opřela o omítku a čekala, než se rozpůlíme. "Jdeme." Ukázala jsem rukou směr a vyrazila. 
Vevnitř jsem neslyšela nic jiného, než naše kroky a to mě opravdu znervózňovalo. Kráčela jsem tiše a schovávala se za rohy.
A pak jsem ukázala, aby se zastavilo. Něco jsem viděla. Letmý pohyb, ale přesto pro mé oko viditelný. Namířila jsem zabraní do černa a vystřelila. Netuším, jestli jsem zasáhla, ale ostatní za mnou vyběhli a snažili se najít terč, do kterého mohou pálit. Já se ale nechtěla zabývat střílením do neznáma a skrčila se na zem. Teď mě nikdo nemohl vidět a ani mě omylem zastřelit. Další vlna ticha se rozprostřela kolem mě. Teď jsem tu byla zcela sama a musím okamžitě najít ten čudlík, který nám vyhlásí výhru.

Pomalu jsem se dostávala z chodby do chodby. Občas kolem mě někdo proběhl, ale nevšimli si mě.
Jsem tady. V této místnosti problikává žluté světlo z polorozpadlé lampy (<-divne to slovo) a  u červeného tlačítka na zdi stojí Rose.
Na nic jsem nečekala a když se podívala mimo, překvapila jsem jí střelou přesně do srdce. Potom, co si to uvědomila začala nadávat, smát se a sedla si na zem. Já doběhla, zmáčkla čudlík a rozezněl se hlasitá siréna.
"Nečekala jsem tě tady." Zabručela Rose a potom, co se otřepala, vstala.
"O to právě šlo ne?" Ušklíbla jsem se na ní a ona mi to platila.
Do místnosti pak vběhli i ostatní a ozvala se radost od děcek z našeho týmu.
"Dobře ty, Alex!" Řekl Alec a plácl mě po zádech. Byla jsem na sebe najednou hrdá. Nejsem tak úplně k ničemu, když se snažím, k něčemu rozhodně jsem.

Dostavili jsme se zpět do školy a s námi došla i tma.
Zalezla jsem si do svého pokoje, vysprchovala se a lehla do postele.
Opravdu usilovně jsem se snažila usnout, ale nakonec někdo zaklepal.
"Co to sakra..." Zašeptala jsem si sama pro sebe a zvedla se z postele. Chytla jsem kliku a otevřela.
Stála tam Rose, avšak tvářila se jinak, než jak jí znám. Po tváři jé stékaly slzy, jedna po druhé a podivně se klepala.
"Rose? Co se stalo?" Vyjekla jsem a dovedla jí do svého pokoje. Posadila se na mojí postel a schovala si tvář do dlaní. "Tak mi řekni, co je špatně." Sedla jsem si vedle ní a čekala, co mi odpoví.
"Já no," hlasitě polkla a utřela si slzy. "š-šla jsem večer po té hře do pokoje a uastavila mě p-parta kluků...." Dlouze se odmlčela.
"Pokračuj." Pobídla jsem jí.
"...No byl tam i Asher a utahovali si ze mě. Pak když jsem ho p-poslala do háje, uhodil mě." Všimla jsem si její červené levé líce a opravdu hodně se naštvala. Napnulo se mi celé tělo. Nejsem tak zcela naštvaná na Ashera kvůli Rose, ale protože mě zklamal. Jak mohl navíc uhodit holku? Jak si to mohl dovolit?! Vážně jsem mu tu ránu chtěla vrátit, ale nemůžu tady teď nechat Rose samotnou.

Ten večer spala Rose v mojí posteli a já celý večer nespala. Ani jsem nemohla.

Když jsem šla na snídani, Rose se mě držela jako ocásek a dokonce si vzala i to stejné jídlo jako já.
Vybrala jsem stůl a obě dvě jsme se nasnídaly.
Když jsem šla zpět, viděla jsem na chodbě Ashera. Něčemu se smál a opíral se o zeď. Ten kretén se necítí ani provinile? Měla jsem ho plné zuby, ale nechtěla jsem ho řešit.
"Noták pospěš." Rose mě zatahala za loket a šla se mnou ke schodům, ale stejně si mě všimnul.
"Hej bruneto!" Křikl po mě a s úsměvem na tváři vyšel ke mě. Tak tohle snad nemyslí vážně!
"Alex pojď prosím." Zaškemrala R, ale nechápu proč. Už tu není sama, nemůže jí ublížit. Když se pak náš drsný Asherek postavil před nás, vrazila jsem mu pěstí.
"Za co to bylo?" Dostal ze sebe, když si chytl nos.
"Už na mě nikdy nemluv, pošahanče!"
"Zastav se Alexandrio!" Vykřikl, ale já ho neuposlechla.
Už ho nikdy nechci vidět!