A R M Y

*18*

Asher spal tak dlouho, že jsem se taky lehla na roh jeho postele a pozorovala strop. Nechtěla jsem ho ničím budit, tak jsem se snažila i dýchat potichu - vím, že na tom absolutně nezáleží. Ale nudím se tak moc, že počítám i to, kolik jsem mrkla za 60 vteřin. 
Po pár minutách jsem začala být unavená i já a na chvilku jsem zavřela oči.

Ale z té malé chvilky se staly snad desítky minut. Pohlédla jsem na hodiny, které byly na opačné straně místnosti a bylo to okolo dvou hodin, co spala. 
"U těch nohou vypadáš jak můj mazlík." Prohodil ospale Asher. Zvedla jsem se, hodila po něm nevrlý pohled a zavrčela ně něho:
"Ale tento mazel ti zachránil kejhák, takže bys mu měl být set sakra vděčný." Ale on pouze protočil očima a uchechtl se. 
"Jo, nebylo to vůbec špatné." A u toho zvedl jeden koutek a mě připadal, jako nějaký mazaný lišák. Taky jsem se něho trochu ušklébla a zívla. 
"Můžeš si ještě lehnout... Tentokrát ke mě." Hodil po mě očkem a netrpělivě vyčkával mojí odpověď. Ale tím jsem si opravdu nebyla jistá, nemám za potřebí být u něho blíže, než je nutné. I když netvrdím, že za normálních okolností bych si k němu lehla. Zatřepala jsem hlavou a postavila se. Asher pouze vydal zklamaný zvuk, odhrnul ze sebe deku a posadil se.
A v tomto momentě mi začalo být mnohem hůře a začala jsem se červenat. Bože, vždyť on má na sobě pouze kraťase, či boxerky - nemám zájem zkoumat, co to ve výsledku je. Rozpačitě jsem on něho odtrhla pohled a zamířila ke dveřím.
"J-já bych už měla jít k sobě na pokoj." Vykoktala jsem ze sebe a sáhla na kliku, kdy mi připadalo, že mě chladný kov bodl do dlaně a propíchl mi každý prst. 
"Nene, počkej," Když jsem se na něho otočila, natahoval se po tričku a teplákách. Rychle se do toho navlékl a vydal se ke mě. Postila jsem kliku a upřeně ho pozorovala. "Myslím, že bychom měli vymyslet, jak se odtud dostaneme, protože já taky ani při nejmenším nehodlám trčet. A už vůbec ne s tvojí šílenou máti." Neustále jsem přikyvovala, ale u konce jsem se zastavila. Něco mě mírně popíchlo u srdce. Vážně chci aby o ní takhle mluvit? Mrzelo mě však, že má pravdu a já mu na to nemohla nic říct.
"No to zní sice skvěle, ale jak to chceš provézt. A ještě hůře, kam se chceš ve výsledku schovat? Válka je Ashere všude a tady, i přes nepříznivou povahu mé matky, jsme v bezpečí." Trochu jsem nakrčila obočí, protože jsem byla sama ze sebe vyděšená. Uvědomila jsem si, jak moc jsem za tu krátkou dobu vyrostla. A to nemyslím výškově, ale psychicky. Ve škole jsem byla mimo, když mi jen někdo vytkl výšku, či mé názory, postupem jsem se obrnila. 
"Jestli si myslíš, že nemám kontakty, tak to jsi na omylu. Alex, věř mi, že kdybychom utekli, to kam se schováme je ten nejmenší problém." Přišel ještě o krok blíže. Všimla jsem si, že čokoládové vlasy mu už trochu povyrostly a začaly se mu vlnit okolo tváře. Tmavé kruhy pod očima trochu zmizly, ale rty měl stále v pleťové barvě.
"Když já ti nevím. Jednoduše si tady připadám v bezpečí. Nevím, jestli to chápeš, avšak já prostě..." Nemohla jsem najít už další slova, abych to popsala. Mě samotné přišlo divné, že to takhle cítím. Couvla jsem o krok a zády se opřela o studenou zeď. Hluboce jsem vydechla a ustaraně se na něho podívala.
"Se mnou budeš v bezpečí, ne tady." Rozmáchl rukama okolo sebe, abych to pochopila. Bříšky prstů jsem si sáhla na spánek a sklonila pohled k zemi. 
"Nemůžeš si pořád hrát na hrdinu, kdyby nebylo mě, už bys-"
"Tady nebyl," Skočil mi do řeči a několikrát pokynul hlavou. "Vím to, moc si toho cením. Proto ti teď oplácím laskavost a chci tě odsud dostat." Moje intuice hlasovala pro oboje věci, je vůbec tohle možné? Chci zůstat tady, v teplých postelích, jídlem a lékařkou péčí. A pak chci být zase s Asherem, který je moje opora a dobrý přítel. 
"Musím si to promyslet." Zakroutila jsem hlavou a rychle vyšla z místnosti, protože jsem se bála, že řekne ještě něco a já se nakonec přikloním k němu. 

Kráčela jsem dlouhou chodbou a šla neznámo kam. Hlavou jsem nepozorovala nic jiného, než své chodidla, které tiše našlapovaly na bílou dlážděnou zem. Ale pak mi někdo vrazil do ramene a tak prudce mě přitlačil ke zdi, až ze mě vyšel studený vzduch. Dívala jsem se do známých očí. Na víčkách měla tlustou čáru černých linek a husté vínové vlasy jí přistály na ramenou.
"Kde je Asher?" Zasyčela na mě a mě se zdálo, jako by mě chtěla pohledem zabít. Udiveně jsem se na ní podívala, ale nakonec jí od sebe odstrčila a postavila se sebejistě - nebo jsem se aspoň snažila tak vypadat.
"Je v bezpečí, nic mu tu nehrozí, postarala jsem se o to." Řekla jsem klidně.
"To určitě, ty prolhaná mrcho! Kdyby nebylo tebe, nezatkli by nás a ho skoro nezabili. Myslela jsem si, že je mrtvý, chápeš, jaké to pro mě bylo?!" Pisklavým hlasem se mi zadírala do mysli. Ale já to pořád nechápala.
"Proč o to vůbec tolik zajímáš, jsme snad dobří přátelé?" Trochu mě zabolel hrudník při myšlence na to, že jsou ti dva spolu.
"Je to můj bratr!" Vykřikla po mě a já se na ní udiveně povídala.
"Nevěděla jsem, že má Asher sestru-"
"No je to můj nevlastní bratr, nicméně i tak se o něho bojím. Okamžitě mě k němu doveď, mizíme pryč." Zrychleně jsem vyšla po chodbě, ale pak zabrzdila a podívala se na ní
"Jak jsi se sem vůbec dostala? Nemáš být taky pod zámkem?"
"Jasně že mám být ty huso, ale nejsem zase tak pitomá, abych se o sebe neuměla postarat.Chci prostě jen zmizet, nic víc a teď mě k němu zaveď. OKAMŽITĚ!" Opravdu se mi nelíbil její přístup a už vůbec ne to, že má neustále potřebu mi nějak nadávat.

Dovedla jsem jí před dveře Asherova pokoje a mezitím, co já jsem tam chtěla pomalu vkročil, ona skoro až rozrazila dveře a naklusala tam jako, při poplachu.
"Urnni!" Ozvalo se překvapeně. Asher opět vstal z postele a došel k nám.
"Kde je zbytek?" Zeptal se jí a zapnul zip u své mikiny. 
"Čeká u západního východu, šla jsem pro tebe, protože bez tebe neodejdu," Mrkla po něm a podala mu do rukou malou devítku a tři plné zásobníky. Já je jen beze slova pozorovala, ale Urnni se pak na mě znechuceně podívala a ohrnula horní ret. "A ty tu zůstaneš se svojí máti, tak jak to má být." Avšak Asher po ní okamžitě hodil nepříjemný pohled a drcl jí do ramene. Nevím proč mě to zrovna napadlo, ale všimla jsem si na rozdíly v našich výškách. Sice byl Asher nejvyšší, ale já byla druhá. Urnni možná měla sebevědomí obrovské, ale její hlava mi sahala možná tak po bradu. 
"Jde s námi, ať chceš nebo ne." Rozhodl Asher a pohlédl na mě. Ale v jeho pohledu byly hlavně obavy.
"Já to zvládnu!" Obhájila jsem se a vytáhla svojí vlastní zbraň z kapsy.
"Tak teda vypadneme, protože já v téhle plesnivé díře nezůstanu už ani minutu!" Vyhrkla Urnni a vyrazila se dveří. 

------------
Tadá, je zde další díl. Měla jsem obrovskou potřebu napsat pokračování, protože já sama jsem zvědavá, jak to vlastně dopadne. Nemám žádný plán, či přesný popis příběhu, vymýšlím z místa, proto je to pro mě stejné překvapení, jako pro vás:D
Tady jsem našla dokonalou písničku, pro A R M Y  (> příloha) . Textem sedí a hlavně rytmem a celkovým dojmem. Dlouho jsem hledala něco takového a konečně jsem to našla *-*
Jinač, jaký máte zatím dojem z postav? Nevím proč, ale fakt se mi zamlouvá oprsklá Urnni. Je to malá potvora, ale já jí prostě žeru. A taky přemýšlím nad Alex + Asher = já vám lidičky nevím ^-^ Jak byste si to přáli vy?

Budu moc ráda za jakýkoliv ohlas c: