Holmes Chapel 2.

294 20 0
                                    

Už padesátá kapitola, to strašně rychle utíká, je to něco malo přes tři měsíce co tuhle knížku píšu. Tak šťastný půl století :D
Už je to tady zase, chce se mi brečet, při pohledu na mého milovaného, spícího, smaragdookého kudrnáče. Tadyto mám teď často, ale tady brečet nemůžu. Všichni asi ještě spí, tak bych jim mohla připravit snídani. Opatrně se vymaním z Harryho, příjemného obětí, tak abych ho nevzbudila. Vylezla jsem že stanu a zjistila že se nemýlím, protože všichni spí. Došla jsem do chaty a nejdříve se převlíkla do světle růžové košile se srdíčky, bílých, delších kratásků a ještě jsem si vzala růžový pásek. Vyčistila jsem si zuby, opláchla obličej a učesala vlasy.
Šla jsem do kuchyně kde jsem začala připravovat palačinky a všechno co mě napadlo ke snídani. Potřebovala jsem něco dělat, abych se nerozbrečela. Jo jsem docela citlivka, ale já za to prostě nemůžu. Naštěstí se mi to povedlo celou dobu vaření, držet na uzdě. Když jsem to dodělala koukla jsem se na telefon, kolik je hodin. To jsem ale dělat neměla. Moje tapeta mě a Harryho v Paříži jak se líbáme pod Eiffelovkou. To už jsem nevydržela a rozbrečela jsem se.
,,Hm...tady to vo...." zasekl se Liam, když mě uviděl.
,,ní" dořekl a hned byl u mě a vtáhl si mě do obětí.
,, Pšššš, neplakej to bude dobrý" Věděl proč brečím.
,,Ne Li, nebude. Já o vás nechci přijít" Víc jsem se k němu namáčkla.
,,My o tebe taky ne, to mi věř. A kdy odlítáš?" Jeho obětí mě uklidnilo, utřela jsem si oči a odpověděla mu.
,, Příští neděli"
,,A kdy to Harrymu a ostatním řekneš?"
,,Ostatním nevím, ale Harrymu na začátku příštího týdne a jelikož je v pondělí koncert, tak asi v úterý."
,,A proč si mi neřekla o tý nabídce od Simona?" Zeptal se mě, sakra jak o tom ví?
,,Jak o tom víš?" Zeptala jsem se já jeho.
,,Od Simona, ale řekl mi to jen proto že jsem jedinej kdo o tomhle ví" přiznal.
,, Víš, já nechtěla aby to nikdo věděl, už takhle tě dost zatěžuju svýma problémama"
,,Mě to ale nevadí" Dál mi pusu na tvář a už jsme slyšeli Niallův nenažraný hlas.
,,Hm...co to tady tak krásně voní?" Vběhl do kuchyně Niall, následován Louisem, akorát Harry se přišoural jako mrtvola.
,,To ty? " Zeptal se mě Ni.
,,Jop" přikývla jsem s úsměvem.
,,Já tě miluju" skočil mi kolem krku a já se zasmála.
,,Já tebe taky " Všichni jsme se zasmáli. Harry už nic nenamítal, už si zvykl že se takhle s klukama bavím. Koneckonců oni si taky mezi sebou říkaj že se milujou.
,,Co je Harry?" Přešla jsem k němu a pohladila ho po tváři.
,,Nějak mi není dobře, vadilo by vám kdybych s váma dneska nejel a zůstal tady?" Promluvil on. Jsme totiž domluvený že zajedeme na oběd, do kina a možná ještě někam.
,,Jasně že nebude, ale zůstanu tady s tebou" řekla jsem rozhodně. Kluci říkali že jim nedělá problém když s náma Harry nepojede.
,,Ne, já stejně celej den prospím, jen jeť" usmál se a políbil mě na čelo. Po delším přemlouvání jsem nakonec souhlasila.

,,Dio, jedem" volali na mě kluci z předsíně.
,,Jo uz jdu" krikla jsem zpátky a promluvila na Harryho, který ležel v posteli.
,,Fakt to tady zvládneš? Já tu s tebou ráda zůstanu"
,,Ne jen jed a užij si to, já se prospím a budu v pohodě"
,,No dobře, tak pa" Povzdechla jsem si, dala mu polibek a šla za klukama.
,,No konečně" prohodil se smíchem Louis. Hodila jsem po něm pohled aka aby jsi se nezbláznil ale začala se smát taky. Nasedli jsme do auta, tentokrát řídil Loui.
,,Kam že to vlastně jedeme?" Zeptala jsem se, když už jsme byli na cestě.
,,Do jedný menší restaurace, myslím že se ti tam bude líbit, dobře tam vařej" Řekl s úsměvem Ni. No jo Niall a jeho láska k jídlu.
,, Myslíte že bude Harry v pořádku?" Lehce jsem posmutněla, je mi líto že s námi nejel, ale asi mám spíš hlavně strach jestli je v pohodě.
,,Jo, určitě to nic závažnýho nebude" Odpověděl mi opět Niall. Proč při tom, ale mrkl na Liama? Asi se mi to jen zdálo.
,,To doufám" povzdechla jsem si a pousmála se.
,,Ted už ale dost o Harrym, jsme tady tak si to užijeme" promluvil Loui a zaparkoval před útulně vypadající restaurací. Liam mi otevřel dveře a já vystoupila. Vešli jsme dovnitř a zalezli si do toho nejvíce zašitého boxu. Přišla k nám servírka která měla výstřih ze kterého ji lezlo úplně všechno, tím myslím silonky v podprsence. Jo opravdu tam měla silonky, kluci to asi nepoznali, ale já jsem holka a o tomhle vím víc. Musela jsem se uchechtnout, za což jsem si vysloužila nechápavé pohledy kluků. Pohledem jsem jim naznačila že jim to potom řeknu, protože servírka už stála úplně u nás.
,,Dobrý den, co si dáte ?" Zeptala se s úsměvem, myslím že poznala kluky, nebyli nijak maskování. Všichni jsme si objednali pití a servírka odešla, samozřejmě při tom nezapomněla pořádně zakroutit zadkem.
,,Tak čemu jsi se smála?" Zeptal se Louis a všichni se na mě podíval.
,,Tý servírce" řekla jsem normálně.
,,Proč?" Nechápal Niall. Zakývala jsem ukazováčkem na znamení aby se ke mě naklonili blíž, všichni jsme dali hlavy do prostředka stolu.
,,Má vycpaný prsa, silonkama" uchcechtla jsem se.
,,Kecáš" zasmál se Niall.
,,Ne" zasmála jsem se. Odtáhli jsme se, protože k nám přišla ta servírka. Přísahala bych že se jí ten výstřih ještě prohloubil. Ne moc mile mi podala skleničku s mým ledovým čajem. Kdežto na kluky se culila a vždy když jim pití podávala se k nim nahla tak že jim div nestrkala hlavu do výstřihu. Všichni jsme zadržovali smích. Myslím že si všimla toho jak ji kluci koukaj na prsa, protože chtěli zjistit jestli mám pravdu, a tak se vítězně usmála. Dala nám jídelní lístky. Odešla a my se začali smát.

,,Jak dlouho to je domů?" Zeptám se když už sedíme v autě. V kině jsme byli na nějaký komedii, při který jsme se doslova váleli po podlaze, ještě že jsme tam byli sami. Teď už jedeme domů.
,,Asi 15 minut, proč?" Zeptal se Loui.
,,Jen jsem zvědavá jak je Harrymu, tak tam už chci bejt" vysvetlila jsem. Přikývl a nastartoval.
,,A užila sis to dneska?" Zeptal se Liam.
,,Jo moc vám děkuju kluci za super den" usmála jsem se.
,,To nic není" usmál se.
Louis zaparkoval a Li mi opět otevřel dveře. Vystoupil jsem. A nestačila jsem zírat. Co to je?.........

Tak jsem ten díl, nakonec nestihla přes výkend. Tak snad moc nevadí. Copak tam asi mohlo být?

Splněný sen, příběh hvězdyKde žijí příběhy. Začni objevovat