Sending... (Andy Biersack) texting

-1-

Ta jenom uznale pokývá hlavou a já roztáčím flašku nanovo. Mezitím si loknu z nějaké skleničky ležící kolem. Jo, tohle ještě bude noc.

***

POHLED KYLIE

Z mého sladkého spánku mě probudí cinknutí nově příchozí zprávy na mém telefonu. Trhnutím se posadím, ale to jsem neměla dělat, protože se hned ozve palčivá pulzující bolest uvnitř hlavy. Asi jsem to včera přehnala.

Popadnu telefon a jdu zjistit kdo mi může zrovna teď psát.

Od: Neznámé číslo:

To musí být asi nějaký omyl, ne? :DDD

Nechápavě se na tu SMS podívám. Co to...? Jaký omyl?

Vyroluju si palcem nahoru předchozí zprávy a spatřím svoji esemesku, kterou jsem na toto číslo odesílala včera.

Ahoj kocourku, pamatuješ si na včerejší noc? Nemůžu se už dočkat, až ho zase budu mít v sobě. <3 ><3

A sakra! Co se to včera dělo? Snažím se vydolovat ze své zabedněné hlavy nějaké vzpomínky na předešlou noc. Tak nějak matně si vybavuji, že jsem šla s Amber hrát flašku. Potom jsem od Stacy dostala úkol poslat někomu oplzlou esemesku. A tohle je právě ona. Do prdele!

Je mi totálně blbě, momentálně na nějakého člověka, skrývajícího se pod neznámým číslem, nemám vůbec náladu. Rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, že sedím na starém, ošoupaném gauči kdesi v čímsi obýváku.

Vstanu a hned se musím přidržet zdi, abych vyrovnala tu příšernou bolest hlavy. Dojdu až ke dveřím, ze kterých vyjdu. Poté se opatrně pohybuji po hale až konečně najdu to, co celou tu dobu hledám. Záchod.

Vrhnu se k němu přímo s až nezdravým nadšením a ulevím tak svému bolavému žaludku. Najednou za sebou uslyším čísi kroky. Otočím se a spatřím Amber, jak se na mě pobaveně šklebí.

V ruce drží sklenici vody a nějaký prášek.

"Na, vem si to." Podává mi věci.

S díkem je přijmu a hodím to do sebe. Soucitně se na mě podívá a pak promluví.

"Pamatuješ si vůbec něco ze včerejšího večera?"

"No, šla jsem chlastat jako každý víkend. Tentokrát to bylo i lehčí v tom, že rodiče si rozhodli dát týdenní dovolenou v Miami. No, a pak klasika. Chlastačka, flaška, tanec..." Pokračuji.

Pak mi ale něco dojde. "Jak to, že tobě není vůbec blbě?" Vyčítavě se zeptám Amber.

"Protože já jsem vypila tak nanejvýš tři skleničky. To ty jsi tam musela vychlastat zase celý bar." Odpoví mi se smíchem.

No jo no. To bych to snad ani nebyla já.

S Ambeřinou pomocí se dobelhám zpátky na gauč. Po cestě se dozvím, že když byla zavíračka, Amber se mě ujala a odvedla mě k sobě domů. Právě pro tyhle malé drobnosti ji mám ráda. Je fakt skvělá.

Lehnu si a unaveně zavřu oči. "Dojdu ven něco nakoupit, jo?" Houkne na mě Amber a já za chvíli uslyším hlasité zabouchnutí dveří.

Najednou mě něco napadne. Ta esemeska. Mohla bych na ni alespoň odpovědět. Normálně se teda za svoje stupidní chování neospravedlňuji, ale tak nějak mě to k tomu, abych napsala odpověď, táhlo.