Sending... (Andy Biersack) texting

-14-

Dýchala jsem jeho příjemnou osobitou vůni a jenom slyšela, jak mi šeptá do vlasů: "Já taky, Kylie. Já taky."

***

POHLED ANDYHO

Celý let jsem přemýšlel nad tím, jak to vlastně vůbec bude vypadat, až konečně Kylie uvidím naživo. Bude to pořád ta samá holka, kterou jsem poznal pomocí esemesek, nebo to bude někdo úplně jiný? Co když to vše celou dobu jenom hrála a ve skutečnosti je to moje tajná šílená fanynka, která všechny moje fotky a tajemství zveřejní na internetu. Nebo co když vůbec nepřijde na to letiště, jak slíbila? A vypadá vůbec opravdu tak, jak mi poslala svoje fotky? Vždyť si přeci mohla stáhnout úplně jiné fotky nějaké cizí holky a pak mi je poslat...

A takhle jsem přemýšlel celý několikahodinový let, kdy jsem se zabýval úplnými kravinami. Tak nějak podvědomě jsem věděl, že Kylie je skutečná a je to opravdu ta veselá a živá holka, se kterou jsem si několik týdnů psal, ale moje zlé podvědomí mi našeptávalo, že vše je úplně jinak. Proto jsem byl taky moc rád, když letadlo konečně přistálo na newyorském letišti a já mohl vystoupit ze stísněných prostor, ve kterých jsem byl nucen trávit několik hodin. Nebyl jsem klaustrofobik, ale létání a hlavně na dlouhé vzdálenosti, mi nikdy nedělalo moc dobře.

Konečně jsem procházel letištěm a mířil k východu, kde stálo několik lidí s jejich cedulkami. Zastavil jsem se v chůzi, abych se mohl podívat, jestli je Kylie opravdu tady tak, jak slíbila.

Klouzal jsem pohledem po všech v letišti, když v tom jsem ji konečně spatřil. Čekal jsem všechno, ale tohle vážně. Kylie držela v ruce cedulku s nápisem: "Pokud si tohle čteš a jsi posedlý Batmanem, nosil jsi černé, zacuchané vrabčí hnízdo na hlavě a odepisuješ pravidelně v intervalu do pěti minut, jsi ten, koho hledám." a pod tím byl ještě velký škodolibý smajlík s vyplázlým jazykem. 

Neudržel jsem se a rozesmál se na celé kolo. Kylie nezklamala. Byla to opravdu ona, divná a vtipná holka, se kterou jsem se poznal přes telefon.

Zmateně se po mě ohlédla, ale najednou se její výraz změnil na šokovaný. Poznala mě. "Ahoj Kylie." Usmál jsem se a vydal se k ní.

"Andy." Vydechla a na chvíli jakoby se čas kolem nás zastavil. Jen jsme tak stáli proti sobě a navzájem se pozorovali. Musím říct, že mě překvapila. Myslím, jako příjemně překvapila. Byla opravdu nádherná. Už od fotek, co mi poslala jsem poznal, že je pěkná, ale naživo byla ještě krásnější. Hlavně ty její oceánově modré oči plné štěstí, že mě konečně vidí, ty mi úplně vyrazily dech. Rozpřáhl jsem ruce s úmyslem ji obejmout a ona mi sama vběhla do náručí.

"Tak moc ráda tě konečně vidím." Zašeptala mi do ramena a já ucítil, jak mi její slzy promáčejí mé tričko. Chudinka se z toho úplně rozplakala.

Musím ale přiznat, že já sám jsem na tom nebyl o moc líp. City mnou zmítaly a já sám jsem měl co dělat, abych se tady taky před ní nerozbrečel. Jde o to, že když si s někým jenom píšete, pořád je to takové spíš virtuální. Když ale toho člověka, který vás rozesmával a byl s vámi i v těch nejhorších situacích, konečně vidíte, získá to celé na opravdovosti a je to pocit, který nelze vůbec popsat.

"Já taky, Kylie. Já taky." Vydechl jsem ji do vlasů a do nosu mě pálila příjemná vůně jemného parfému, který na sebe dneska Kylie nastříkala.

Konečně jsem ji pustil a všiml si, jak si se šťastným úsměvem na tváři stírá hřbetem ruky slzy z tváří. "Promiň, normálně nejsem tak citlivá, jen prostě jsem fakt ráda, že tě konečně vidím." Začala mi hned vysvětlovat, když si všimla, jak ji pozoruju.